Notice: Undefined variable: errtype in /DISK2/WWW/rosicko-oslavansko.cz/www/_include/_fce.php on line 444 :: Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska

8.9.2019, Pozvánka, DŮLEŽITÉ

Den horníků a energetiků 2019

Dne 5. září 2019 proběhlo v rámci doprovodného programu XXI. Oslavanských historických slavností Setkání s bývalými horníky a energetiky v zámecké restauraci v Oslavanech.


Akci uspořádal Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska a zúčastnilo se ho 58 osob.


Zdař Bůh!

 

 

 

 

 

 

6.9.2019, Pozvánka, DŮLEŽITÉ

Nástěnný kalendář Oslavan pro rok 2020

Nástěnný kalendář 2020 s názvem: VČERA a DNES vyrobili členové Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska ve spolurpáci s pracovníky města Oslavany. 

 

Zakoupit si jej můžete v rámci konání XXI. Oslavanských historických slavností na stánku města Oslavany a nebo v muzeu na zámku o víkendu 7. a 8. září 2019. 

 

Cena jednoho kalendáře činí 100 Kč

 

Kalendářů je omezené množství, neváhejte s jeho zakoupním!

 

 

 

 

27.8.2019, Pozvánka, DŮLEŽITÉ

Turistický den po hornických stezkách v Oslavanech.

 

V neděli 8. září 2019 se koná v rámci Historických slavností Turistický den „ Po hornických stezkách“ 

XV. ROČNÍK.

 

Start a cíl – zámek Oslavany.

Startovné 20,- Kč.

 

Presence:

  • pro pěší v 8.30 – 10.00 hodin.
  • pro cyklisty v 9.00 – 10.00 hodin.

Bonus pro letošní účastníky – volný vstup do všech muzeí na zámku a odznáček – XV. ročník – Turistický den Oslavany 2019.

 

Pěší trasa „K pramenům těžby uhlí v Oslavanech“ měří necelých 10 km, vede krásnou přírodou, je lehce zvládnutelná i pro méně náročné a děti, což potvrzují návštěvníci z různých částí republiky i z daleké ciziny. Trasy pro cyklisty – 25, 50 km. Všichni účastníci obdrží „Vandrovní list“ a jubilejní odznáček. Na nejmenší čeká v cíli malá sladká odměna. Na Vaši hojnou účast se těší členové Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska!

 

 

 

 

 

 

23.8.2019, Pozvánka, DŮLEŽITÉ

Den horníků a energetiků 2019 v Oslavanech.

 

Ve čtvrtek 5. září 2019 v 16.00 hodin se uskuteční v oslavanské zámecké restauraci setkání horníků a elektrárenských pracovníků v rámci Dne horníků a energetiků 2019.

 

Zveme všechny bývalé horníky a elektrárenské zaměstnance s partnery na společné setkání při příležitosti svátku horníků a energetiků. Malý příspěvek na občerstvení pro každého je připraven.

 

ZDAŘ BŮH!

 

 

21.8.2019, Pozvánka, DŮLEŽITÉ

VDĚ POZVÁNÍ DO OSLAVAN.

Oslavanské historické slavnosti

 

Od roku 1999 se v Oslavanech konají každý druhý víkend v měsíci září „Oslavanské historické slavnosti“. Letošní termín konání připadl na sobotu 7. září a neděli 8. září 2019. Každoročně v tuto sobotu směřuje na zámecké nádvoří od radnice města pestrobarevný průvod, v čele průvodu na koni král Přemysl Otakar I. s královnou Konstancí a doprovodem středověkých hodnostářů, rytířů, ctihodných jeptišek, řemeslníků a kejklířů. Ze zámeckých arkád pak král pozdraví oslavanské poddané a předá jim historická privilégia.

Každoročně se slavností zúčastní velké množství občanů, probíhají různé historické atrakce, zahraje řada hudebních kapel a nechybí ani stánky s pohoštěním a suvenýry. Večer se pak koná mohutný ohňostroj.

 

 

Jubilejní zářijový 15. turistický den „Po hornických stezkách“

 

Od roku 2005 se stalo tradicí, že druhý den zářijových “Oslavanských historických slavností“ se uskuteční turistický den „Po hornických stezkách“. V letošním roce se tento turistický den koná v neděli 8. září 2019 a to už po patnácté.

Presentace pro pěší trasu proběhne na zámeckém nádvoří od 8,30 do 10.00 hodin a pro obě trasy cyklistické od 9.30 do 10.30 hod., kdy bude společný start cyklistů.

Už po patnácté obdrží účastníci na startu turistickou mapku a vydají se na pěší trasu „K pramenům těžby uhlí v Oslavanech“, dlouhou necelých 10 kilometrů. Vede místy, které odmění účastníky pohledem na nádherné přírodní scenérie nejbližšího okolí Oslavan. Z nádvoří zámku vede tato pěší trasa přes naučnou stezku na Zaklášteří podél řeky Oslavy, dále přes důl Kukla-V.Nosek do Padochova, kde je první kontrolní stanoviště v opravdu krásném prostředí na Padochovské skále, s úžasným ponoramatickým pohledem do širokého údolí představujícího první místa těžby uhlí v oslavanském Verpachu, Havírně, Podlesí-Mašinka a na severovýchodě dále až na Zbýšovsko. Na stanovišti jsou vždy účastníci přátelsky přijati padochovskými spoluorganizátory a seznámeni s historickými daty této části rosicko-oslavanského uhelného revíru. Pak trasa pokračuje kolem bývalého dolu Františka, přes Mašinku do Balin, odtud do Havírny, kde je druhé stanoviště a rovněž malé zastavení nad historií tohoto významného sídla prvních těžařů. A další část trasy směřuje již Verpachem přes Nový Svět zpět na zámek.

Každý účastník, který dojde až do cíle, obdrží vandrovní list a protože se v letošním roce uskuteční již 15. ročník, obdrží navíc jubilejní pamětní odznáček. Samozřejmě myslíme i na ty nejmenší a pro ně bude připravena sladká odměna.

Vytýčená pěší trasa je nenáročná a zvládne ji i nesportovec!

Cyklisté, kteří se vypraví na jízdu „Po hornických stezkách“, si mohou vybrat ze dvou tras, buď v délce 25 nebo 50 kilometrů.

Cyklisté projedou celým revírem se zastavením ve Zbýšově u nově zrekonstruované památky – na staré cihelně v místech zaniklé středověké vsi Studyň. Rovněž oni obdrží v cíli pamětní list a jubilejní odznáčky k 15. výročí konání oslavanského zářijového turistického dne.

Od roku 2005 se turistických dnů zúčastnila celá řada občanů z Oslavan a širokého okolí, řada z nich přivedla i své přátele a přichází již každoročně. Ale na presenčních listinách můžeme najít i turisty z Prahy, Ostravy, Opavy, Boskovic, Blanska, Dvoru Králové, Hradce, Hustopečí, Žďáru n. Sáz., Plzně, Bruntálu, Štemberku, z Rybníků, ale i z Nitry, Bratislavy a dokonce i z Rakouska, Německa, USA a Austrálie.

V zámeckém areálu pak celou neděli pokračuje bohatý program, jsou otevřena všechna muzea a letos ještě i expozice „Kuchyně našich babiček“.

Navíc v letošním roce určitě okouzlí všechny návštěvníky dokončená revitalizace zámeckého parku, kde bylo uvedeno do provozu sportovní zázemí v severní části zámecké zahrady s vybudovanými tenisovými kurty, venkovní posilovnou, dětským hřištěm, občerstvovacím kioskem s venkovním posezením, v parcích lavičky, okrasné keře a květiny a především nádherný biotop.

Bohaté občerstvení má každoročně připravené zámecká restaurace, můžete ochutnat i oslavanské pivečko, vyrobené v zámeckém pivovaru a své hosty očekává i hasičská vinárna s dobrým vínečkem a písničkami při cimbálu. Samozřejmě nechybí ani obvyklé stánky.

Z v e m e všechny občany na tyto akce a věříme, že řada z vás zde potká přátele a prožije na oslavanském zámku příjemný sváteční víkend.

Za pořadatele: Jarmila Plchová

Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska

 

21.8.2019, Pozvánka

20 let od rozhodnutí založit Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska

V těchto dnech vzpomínají členové Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska na první kroky, které před dvaceti lety vedly k založení občanského sdružení se sídlem na zámku v Oslavanech. Věřím, že bude zajímavé si okolnosti i začátek dvacetileté činnosti oslavanského občanského sdružení připomenout.

Přímo v Oslavanech se přestalo těžit černé uhlí v roce 1973, kdy byla ukončena těžba uhlí z posledního a nejvýznamnějšího oslavanského dolu Kukla-Václav Nosek a veškerá těžba v revíru byla centralizovaná na nový centrální důl Jindřich II. ve Zbýšově. Oslavany přestaly být v roce 1973 hornickým městem. V povrchových prostorách bývalého dolu začala úspěšně působit firma První brněnská strojírna. Oslavany velmi brzy hornickou historii vymazaly ze své paměti. Havíři v produktivním věku přešli na důl Jindřich do Zbýšova, částečně invalidní se rekvalifikovali pro potřeby Strojírny. Penzionovaní havíři se scházeli v klubu hornických důchodců ve Zbýšově a v Oslavanech zapadly i oslavy Dne horníků. Stačilo několik let k tomu, aby se nově vyrůstající generace podivovala nad tím, že se zde někdy černé uhlí těžilo. Čtvrt tisíciletí havířina živila mnoho generací tohoto kraje a snad každá rodina měla svého havíře. O to víc nás těší, že dnes, po dvaceti letech můžeme konstatovat, že pro zachování podvědomí o historii těžby uhlí v našem revíru se podařilo maximum.

První pokusy o vytvoření hornického muzea

Myšlenka vytvořit v regionu stálou hornickou expozici nebyla nová, ale z různých příčin se neuskutečnila. Myšlenkou vybudovat hornické muzeum v rosicko-oslavanském revíru se zabývalo několik generací. Největší a ojedinělou hornickou akcí v revíru byla hornická výstava v roce 1941, uskutečněná v Oslavanech. V této době německé okupace, kdy doly i jednotlivé obce byly pod německým vedením, měla oslavanská hornická výstava obrovský úspěch a shlédlo ji několik tisíc návštěvníků. Po výstavě byl dokonce sestaven k tomuto účelu jakýsi výbor, s cílem vybudovat muzeum, bohužel bezprostředně po založení zanikl a k realizaci myšlenky tak nedošlo.

Počátkem osmdesátých let při příležitosti konání celostátní geologické konference ve Zbýšově, byla uskutečněna hornická výstava a někdy v té době se konala hornická výstava také na zámku v Rosicích.

V létech 1987-9 byly na Rosických uhelných dolech provedeny první reálnější kroky k vytvoření stálé hornické expozice. Byla vytypovaná řada již tehdy unikátních těžařských zařízení. K pomoci se zajišťováním historických exponátů byli vyzváni také občané letáčkovou akcí, na kterou se ozvalo několik občanů, mezi nimi paní Marie Krýdlová. Tehdy jsme získali z Ketkovic zřejmě poslední hornický fédrpuš, ten se však nakonec při stěhování archivu do Třebíče ztratil. Pomoc přislíbil i Klub hornických důchodců. Bylo navrhováno několik variant umístění muzea, mezi nimi i oslavanský zámecký areál, ale i prostory OBZS ve Zbýšově Na Láně. Generálním ředitelstvím v Kladně, konkrétně generálním ředitelem ing. Miroslavem Hrnčiříkem, byl záměr odsouhlasen a předběžně přislíbena finanční podpora. Byla připravována exkurzní cesta do Báňské Štiavnice. V té době nebyla ani k dispozici žádná ucelenější studie téměř čtvrt tisíceleté těžby uhlí v rosicko-oslavanském revíru. Některé informace bylo možno najít ve Vlastivědě moravské Augustýna Kratochvíla z roku 1904 a ve studii Mirka Elpla a Lubomíra Malého – Rosicko-oslavanským uhelným revírem z roku 1966. Ostatní bylo nutné vyhledat v dokumentacích a archivech.

Jenže vývoj dalších událostí, obrovský spěch s likvidací důlní činnosti na začátku devadesátých let a privatizace, především však toto období znevažování hornické profese, zatlačilo myšlenky na vybudování muzea do pozadí.

1999 - Velká výstava „Hornictví a energetika Rosicko-Oslavanska“.

První kroky k založení vlastivědného spolku.

První jednání k založení vlastivědného spolku proběhla hned po ukončení velice úspěšné výstavy „Hornictví a energetika Rosicko-Oslavanska“ v roce 1999, uskutečněné v prostorách oslavanského zámku v září 1999. Výstava byla součástí prvních zářijových Oslavanských historických slavností, tehdy nazývaných „Hornických“ slavností, pořádaných při příležitosti „Dnů evropského dědictví“. Byl to velký počin tehdejšího nového vedení města, především v té době velice mladého nového starosty města pana Víta Aldorfa a místostarosty Mgr. Miloše Musila. V souvislosti s budováním této výstavy oslovilo tehdy vedení města pana Jana Kyseláka, aby se ujal vybudování expozice elektrárenské a Jarmilu Plchovou, aby se ujala expozice hornické. Obě expozice byly instalovany za pomoci děvčat ivančického muzea, vedených paní Mgr. Martou Němečkovou a zkušené výtvarnice paní Slavíkové. Expozice byly umístěny do sedmi místností jižního křídla zámeckého areálu.

Po celou dobu výstavy, která pro velký úspěch musela být o dalších 14 dní prodloužena, byl v jedné z místností zřízen malý kinosál, kde byly promítány záznamy pořízené v prvních dnech likvidace těžby uhlí v revíru na počátku roku 1992. Šlo o dvě dokumentační videokazety, na kterých bylo možno shlédnout v té době již zlikvidované technické zázemí těžby uhlí s těžními stroji, těžními budovami, technologickým zařízením dolů, s čerpací stanicí na 7. patře dolu Antonín ad. Druhá videokazeta seznamovala návštěvníky s celou více jak dvěstěletou historií dolování v revíru až do roku 1992. Při příležitosti zářijových oslav byla také obnovena před tím zdevastovaná „Naučná stezka permokarbonem Boskovické brázdy“, o kterou se zasloužil RNDr. Lubomír Malý s kolektivem měřičského oddělení RUD. Nákladem města Oslavany byla také vydána drobná publikace J. Plchové „Rosicko-Oslavanský uhelný revír 1760-1999“. V elektrárenské expozici dominoval unikátní exponát - velín oslavanské parní velkoelektrárny ze 40. let, který zachránil od likvidace v kovošrotu pan Jan Kyselák. Po hodinách a hodinách usilovné práce dokázal velín „zprovoznit“ a návštěvníkům simulovaně předvést všechny důležité funkce velínu, bez kterých by chod elektrárny nebyl možný. Vše za vydatné pomoci Ing. Jaroslava Růži.

Bylo to tedy bezprostředně po zářijových slavnostech 1999, kdy se v kanceláři starosty několikrát sešlo vedení města s organizátory výstavy a několika dalšími nadšenci a prvně vyslovili myšlenku, založit vlastivědnou společnost, která bude usilovat o zachování historie a tradic Oslavanska, s hlavním cílelm – vybudovat stálé muzeum.

Po několika jednáních byl 15. března 2000 ustaven přípravný výbor, ujednocen název spolku, vypracovány stanovy a navržen termín volební valné hromady. Po té bylo požádáno na Ministerstvu vnitra o registraci. Na organizačním zvládnutí všech administrativních a právních přípravných prací na ustavení vlastivědného spolku měl největší zásluhy tehdejší místostarosta Mgr. Miloš Musil.

Dne 7. června 2000 se konala valná hromada, na které bylo zvoleno představenstvo spolku a dozorčí rada. Schůze představenstva se pak konaly v salonku Hotelu Stadion a první valné hromady v prostorách objektu Tělovýchovné jednoty na stadioně v Oslavanech. Po vybudování spolkové klubovny v druhém patře jižního zámeckého křídla probíhaly již schůze v klubovně.

I když se všichni členové spolku podíleli společně na práci a činnosti spolku, přece jen se v praxi činnost rozdělila na sekci hornickou a elektrárenskou. Před dvaceti léty se skupinka nadšenců v důchodovém věku vrhla s neskutečným elánem do práce pro uchování historie Oslavanska a vybudování stálého muzea, tehdy muzea hornictví a energetiky. Ale to už jde o další kapitolu, o přímé budování muzejních expozic a důlní chodby, období nezištné a usilovné práce, která si zaslouží samostatnou kapitolu.

Jarmila Plchová

 

21.8.2019, Pozvánka

Oslavany a významní umělci

V Oslavanech v kostele sv. Mikuláše máme vzácná díla barokních umělců. Jak se tato díla k nám dostala.

V roce 1764 zemřel oslavanský farář Karel Pápež. Nový farář byl investován 17. února 1764, stal se jím P. Jakub Friedrich. Kostel byl tehdy ve velmi špatném stavu a proto nový oslavanský farář usiloval od samého začátku o přestavbu kostela. Oporou mu byl jeho bratr Mikuláš Friedrich, kaplan kostela. V roce 1769 udělila konzistoř povolení a v roce 1770 byla přestavba kostela zahájena. Hlavními podporovatelkami výstavby byly cisterciačky starobrněnského kláštera, tehdejší majitelky oslavanského panství, včele s abatyší Antonií de Ulrici. Klášter poskytl především stavební materiál.

Budovala se jednoduchá barokní stavba s využitím severní a jižní části zdiva původního kostela. Jižní kaple (svatého Rocha) byla zbořena, zdi zvýšeny a loď byla zaklenuta půlkruhovou klenbou. V roce 1780 byla zbořena původní věž, která dříve stávala stranou kostela při severní straně u cesty k Nové Vsi, jak jen zaznamenáno ve farní kronice. Nová věž byla v roce 1789 dostavěna, tehdy 32,7 m vysoká (zvýšená na 42 m byla v roce 1900).

V roce 1782 byl císařským výnosem Josefa II. klášter Králové na Starém Brně zrušen a patronát fary i celé oslavanské panství, které cisterciačkám patřilo, připadlo náboženskému fondu. Kostel sv. Mikuláše ztratil hlavního podporovatele. Nové brněnské biskupství nebylo ochotno a schopno nějakým způsobem pomoci a tak se stavba protahovala. Dokončení se páter Jakub Friedrich nedočkal. Zemřel v roce 1796 dne 10. dubna a za půl roku zemřel i jeho bratr. Novým farářem se stal páter Jakudín Durdík, bývalý pavlán z Vranova a po zrušení vranovského kláštera v r. 1784, byl farářem v Řeznovicích. V Oslavanech sloužil od roku 1796 do roku 1829, kdy zemřel.

V roce 1799 byl kostel sv. Mikuláše dostavěn a konečně i finančně vyrovnán. Bylo přistavěno kněžiště, odstraněny boční kaple a kostelní sloupy, kostel byl zvednut a vybudovány tři oltáře. Nad hlavní oltář byl umístěn velmi ceněný obraz sv. Mikuláše od jezuity Ignáce Raaba. Dále zde byly umístěny dva postranní oltáře, a to oltář sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého. Oba s alabastrovými sochami světců.

Jezuita Ignác Raab (1715-1787) patřil ve své době mezi významné umělce. Byl autorem řady obrazů a fresek v kostelích, klášterech a v různých církevních stavbách. V závěru života přesídlil do cisterciáckého kláštera na Velehradě, kde 2. února 1787 zemřel. Velice jsou ceněné především jeho oltářní obrazy. Litujeme, že původní obraz sv. Mikuláše nad hlavním oltářem v oslavanském kostele, dílo Ignáce Raaba, muselo být v roce 1905 nahrazeno kopií, kterou namaloval farář, umělec, akademický malíř, grafik, ilustrátor a spisovatel P. Eduard Neumann (1862-1937). V létech 1893-1904 byl farářem v Rohožné v Čechách, v kostele sv. Erasma. Tehdy navrhl pro kostel sv. Erasma podobu hlavního oltáře, namaloval 14 obrazů křížové cesty a navrhl barevně zdobená okna. Řadu jeho sakrálních maleb lze najít v dalších kostelích a obraz "Hold Slovanů sv. Cyrilu a Metoději" namaloval pro Velehrad. A byl to právě P. Eduard Neumann, který v roce 1905 namaloval pro Oslavany kopii původního obrazu sv. Mikuláše Ignáce Raaba a tato kopie zdobí hlavní oltář našeho kostela dodnes.

Hlavní oltář i oba oltáře postranní ve stylu pozdního baroka ze štukového mramoru, rovněž tak dvě alabastrové sochy světců umístěné na postranních oltářích, jsou dílem významného moravského barokně-klasicistního sochaře, řezbáře a štukatéra, Ondřeje (Andrease) Schweigla (1735-1812). Jeho i otcova brněnská dílna vybavovala církevní i světské stavby po celé Moravě až po Slezsko. Nejvíce prací Ondřeje Schweigla se nachází na území města Brna. Jeho prací jsou sochy oltářů kostela sv. Jakuba v Brně, interiér katedrály sv. Petra a Pavla v Brně a hlavní oltář kostela sv. Václava Brno-Obřany, ale také sochy v klášteře „Porta coeli“ v Předklášteří u Tišnova, v bazilice ve Křtinách a kostele ve Vranově. S jeho pracemi se můžeme setkat ve Vizovicích, Buchlovicích, na Pernštejně a také v Oslavanech.

Ondřej Schweigl velice úzce spolupracoval s Franzem Antonem Maulbertschem (1724 -1796), rakouským freskařem, rytcem a malířem oltářních obrazů. Franz Anton Maulb(p)ertsch, dvorní malíř císařovny Marie Terezie, je považován za nejvýznamnějšího středoevropského malíře rokoka či pozdního baroka druhé poloviny 18. století. Mnohá jeho díla lze najít v Rakousku, Maďarsku, Slovensku a u nás v České republice jsou jeho dílem např. frezky v obdivovaném filozofickém sále strahovské knihovny, v lenním sále kroměřížského zámku, v mikulovském zámku, v letním refektáři a knihovně kláštera Louka u Znojma. A zřejmě jeho nádherné dílo - křížovou cestu - máme u nás v kostele sv. Mikuláše v Oslavanech. Jde o 14 obrazů nesmírné ceny.

V roce 1773 a 1774, to znamená v době budování nového oslavanského kostela, podnikl oslavanský farář páter Jakub Friedrich dvě cesty do Říma, ze kterých na vlastní náklady přivezl z římských katakomb ostatky sv. Celestina a sv. Feliciána, které tehdy upravily starobrněnské cisterciačky, tehdejší majitelky oslavanského panství, do skleněných skříní u bočních oltářů kostela. V roce 1952 byly odstraněny. Traduje se, že Maulbertschovu křížovou cestu možná přivezl současně s ostatky svatých z Říma farář P. Friedrich, ale také je uváděno, že je pravděpodobnější, že byla přivezena současně s kostelními rouchy ze zrušeného premonstráckého kláštera v Louce u Znojma. Právě loucký klášter stejně jako cisterciácký klášter na Starém Brně, kterému patřil statek Oslavany, byl zrušen císařem Josefem II. při josefinských reformách v létech 1782-84.

Paní Marie Krýdlová ve svém článku na pokračování v Okně 7-8/2006 a 9/2006, který je podle pisatelky přepisem článku (autor uveden není) zveřejněném v brněnských novinách „Nedělní den“ z 8. 12. 1941, uvádí, že v oslavanské farní kronice je zaznamenáno, že farář Fridrich zaplatil také 14 zlatých dukátů za křížovou cestu, kterou koupil jeho bratr Mikuláš Friedrich za svého pobytu v Římě. Dále se v článku uvádí, že tato zpráva o koupi křížové cesty je pravděpodobně mylná a křížovou cestu koupil farář Jakub Friedrich s krásnými kostelními rouchy ze zrušeného kostela v Louce u Znojma, kde Maulbertsch rovněž pracoval se Schweiglem. Tolik článek. Ale v oslavanské farní kronice je uveden nejen zápis o koupi, ale také že Mikuláš Friedrich obdržel v Římě dne 8. dubna 1768 od papeže Klimenta XIII. povolení ke svěcení.

Stále zůstává nezodpovězena otázka, jak se toto vzácné dílo vlastně do Oslavan dostalo? Měla jsem snahu tuto problematiku upřesnit. Pokusila jsem se navázat kontakt s Louckým klášterem a pomocí internetové stránky požádala o pomoc. Ozvala se mi architektka města Znojma, paní ing. arch. Iveta Ludvíková. Ve své odpovědi nám podala cenné informace. V listopadu 1995 zpracoval PhDr. Petr Kroupa „Stavebně historický průzkum bývalého premonstrátského kláštera“ - (budovy jsou ve správě Okresního úřadu Znojmo). Od paní architektky jsme obdrželi část tohoto elaborátu, kde se na stranách 63-67 uvádí seznam věcí, sepsaný při inventuře dne 29. 7. 1784, v den zrušení premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. Bohužel, po důkladném seznámení s tímto soupisem, jsem křížovou cestu od Maulbertsche v soupisu vyjmenovanou nenašla. Mešní roucha v soupisu vyjmenovaná jsou. Předpokládám, že pokud by v louckém klášteře v té době tato křížová cesta byla, určitě by do soupisu byla zařazena nebo přímo uvedeno, kam bylo těchto 14 cenných obrazů darováno či umístěno. Zřejmě se blíže k pravdě nedopátráme. Jen ještě doplním, že v roce 1931, téměř po 150 létech, byla křížová cesta opravena panem Pokorným z Tišnova za 14 tis korun. Nové rámy a nápisy zhotovila firma Rek a Prosecký z Brna. Probíhaly další opravy a do kostela byla pořízena 120 cm vysoká socha sv. Terezičky se 130 cm vysokým podstavcem, dílo akad. sochaře a malíře Františka Fabiánka (1884-1967), bratra tehdejšího faráře. Fr. Fabiánek byl žákem profesora Myslbeka. S jeho monumentálními plastikami, podobiznami i pomníky se můžeme setkat v Brně, Karviné, Šumperku v Jevíčku, Hradci Králové a dalších místech.

Tedy odkud se k nám dostalo vzácné dílo nejvýznamnějšího středoevropského malíře rokoka a pozdního baroka druhé poloviny 18. století Franze Antona Maulbertsche – stoprocentně říci neumíme, ale vše nasvěčuje tomu, že byly přivezeny z Říma.

Myslím, že je však podstatné, že můžeme být pyšní na to, že máme u nás v oslavanském kostele sv. Mikuláše vzácná díla barokních umělců Ignáce Raaba (kopii od P. Eduarda Neumanna), Ondřeje Schweigla a Franze Antona Maulbertsche.

Jarmila Plchová

 

Prameny:

Kroupa, P.: Stavebně historický průzkum bývalého premonstrátského kláštera. Znojmo 1995

Kyselák, J.: Farní kostel sv. Mikuláše v Oslavanech, Okno 3,4/1995

Farní kronika a Wikipédie

 

21.8.2019, Pozvánka

150 let oslavanské pošty

V letošním roce 2019 si připomínáme 150 let od založení oslavanské pošty.

Poštovní úřad v Oslavanech byl zřízen 31. srpna 1869.*)

Nejdříve pár vět k pošťácké historii.

Fungující pošta je jednou z podmínek pro mezinárodní uznání státu. Pravidelné poštovní spojení v českých zemích se začalo budovat po nástupu Habsburků na český trůn. Arcikníže Ferdinand I. Habsburský byl korunován za českého krále v říjnu 1526 (vládl do roku 1564) a tím byly země Koruny české začleněny do svazku rakouských dědičných zemí a Uher. První pravidelná poštovní trať Praha-Vídeň byla císařem zřízena hned po korunovaci v roce 1526. Císař využil služeb a zkušeností šlechtické rodiny Taxisů, kteří tehdy měli na poštovní přepravu po velké části Evropy téměř monopol a kurýrní poštovní přepravu organizovali už od konce 13. století. Císař úkolem pověřil tehdejšího nejvyššího dvorského poštmistra Antonína Taxise.

Cesta koňmo mezi Prahou a Vídní trvala 36 hodin. Hned v roce 1527 začaly být budovány stálé poštovní stanice, kde se pak vyměňovali a přepřahali koně jízdních kurýrů. Pošta byla vypravována dvakrát týdně a sloužila téměř výhradně císaři. Teprve za císaře Maxmiliána II. (1564-1576) začaly být přepravovány také soukromé listovní zásilky a balíky a pak za vlády císaře Rudolfa II. (1576-1611) byly poštovní služby rozšířeny o přepravu osob.

Jenže cizí vyslanci, sídlící v Praze u císařského dvora, habsburské poště nedůvěřovali a přepravu své pošty svěřovali vlastním jízdním poslům. V roce 1564 byl pro dluhy a nepořádky sesazen a uvězněn v pražské Bílé věži pražský poštmistr, synovec Antonia Taxise, Kryštof Taxis. V roce 1578 došlo k obrovskému skandálu, kdy si arcikníže Matyáš stěžoval na otvírání soukromých dopisů v tajně zřízeném černém kabinetu.

Po Bílé hoře získali úřad nejvyššího dvorského poštmistra v Čechách jako dědičné léno příslušníci rodiny svobodných pánů Paarů a v roce 1622 získali i nejvyšší dvorský poštovní úřad ve Vídni. Tento rod z Lombardie zbohatl z pobělohorských konfiskací majetku české nekatolické šlechty a neskutečné bohatství pak získal z provozování poštovních služeb všemi příslušníky rodu Paarů. Rodové pošty byly Paary drženy až do roku 1722, kdy jim je násilně odňal císař Karel VI. a vrátil je státu. Hrabě Paar však titul nejvyššího dvorského poštmistra používal dál a jeho rod až do roku 1918 měl poštovní služby bezplatné.

První doložená zmínka o poště v Brně pochází z roku 1623, tedy z období po Bílé hoře, kdy byl zbaven funkce poštovní správce Valentin Santora. Důvodem byla jeho víra. Jako nekatolík musel v březnu 1625 opustit Brno.

Za vlády císaře Ferdinanda II. (1617-1637) používat soukromé posly-kurýry bylo zakázáno a právo pošty bylo podřízeno výsostnímu právu panovníka. V praxi se to však moc nedařilo. Teprve za panování Marie Terezie (1740-1780) došlo k úplnému postátnění a centralizaci poštovnictví v celé monarchii a dosavadní jízdní poslové byli zrušeni. V případě, že by neuposlechli a pokračovali v pokoutní poštovní přepravě, měli být vsazeni do vězení. Tímto byli zrušeni i všichni jízdní poslové, kteří dopravovali poštu na trase Rosice, Náměšť, Třebíč, Jihlava, Kutná Hora, Kolín, Praha. V roce 1748 byl přijat nový poštovní řád a rok na to byl v Brně zřízen úřad „Vrchní poštovní správa“, kam spadaly všechny moravské poštovní úřady. V českých zemích byly zavedeny diligence, tj. kočárové vozy, které jezdily na předepsaných tratích podle jízdního řádu a přepravovaly poštu a posléze i pasažéry.

První diligence z Vídně přes Brno a Olomouc do Vratislavi vyjela v roce 1749, tedy před 270 lety. Poštovní vůz měl vždy na cestách přednost. Byly budovány nové široké štětované silnice – státní, říšské ad. a přepřahací stanice byly účelně rozložené ve vzdálenosti maximálně 3 mil, tedy asi tři hodiny cesty od sebe. Zde se původně přepřáhali koně a byly zde kůlny pro vozy, případně hostinec a kovář s kolářem, kteří zajišťovali servis. Takovéto strategické místo, vzdálené asi 3 míle od Brna, bylo v dnešní Zastávce na křižovatce cest do Rosic, Ivančic, Náměště a Velké Bíteše. Na mapě z počátku 18. století je v zalesněné oblasti mezi Rosicemi a Popovicemi bez udání názvu značka napajedla. Před těžbou uhlí zde, v této části tehdejšího rosického panství, stávala jen jediná budova, která sloužila s největší pravděpodobností právě ke shora uvedeným účelům.

V roce 1752 byla zřízena poštovní stanice v Rosicích. Měla společné vedení s poštou v Třebíči.V prvních létech patřilo k této stanici 10 koní, dva čeledíni, hlídač a poštmistr.V roce 1785 byla stanice zrušena a přestěhována do Ostrovačic, kde se pak až do roku 1821 vybíralo silniční mýto. C. k. poštovní vozy zde musely platit mýtné jeden krejcar z každého koně.

Postupně začala poštovní službu využívat široká veřejnost a to si vyžádalo zřízení husté sítě poštovních úřadů, expedic a sběren. S narůstajícím poštovním provozem bylo nutno řádně zásilky označovat. Z toho důvodu vyšlo 17. června 1769 nařízení uvádět místo podání poštovní zásilky. Pro zrychlení značení bylo v roce 1781 zavedeno razítkování dopisů.

Dne 5. listopadu 1837 byl vydán nový poštovní zákon, který u nás platil až do vydání československého poštovního zákona v roce 1937. V roce 1850 vyšly první poštovní známky na rakouském území a 1. října 1850 byl v Brně, Olomouci a Bohumíně zpřístupněn veřejnosti telegraf. Od 1. května 1852 bylo zřízeno v Brně C. k. ředitelství pošt a telegrafů a spravovalo řadu poštovních úřadů na Moravě a Slezsku.

Pošta v Rosicích, zrušená v roce 1785, byla v roce 1851 obnovena a v Zastávce (Božím Požehnání) byla dne 29. ledna 1858 zřízena pobočná poštovní expedice. Od roku 1856 byla Zastávka spojena s Brnem právě vybudovanou „uhelnou“ železniční dráhou.

Před 120 lety l. září 1899 byl zřízen poštovní úřad ve Zbýšově a ve stejném roce také v Babicích. Před tím spadaly obě obce do doručovacího obvodu listovních zásilek rosické poštovní expedice.

Z historie ivančické a oslavanské pošty

V roce 1837 byl vydán nový poštovní řád a také poštovní mapka, která dokládá už rozsáhlou síť poštovních stanic. Na této mapce je ivančická stanice zaznamenaná pod číslem 63 a označena jako trasa, kde se přepravovaly jen listovní zásilky, a tato trasa pokračuje na Moravský Krumlov, který má číslo 23. V roce 1839 v Ivančicích vznikla tak zvaná listovní sběrna (Briefsammlung) a k 1. květnu 1841 byl v Ivančicích zřízen plnohodnotný poštovní úřad.

Dne 31. srpna 1869 byl zřízen poštovní úřad v Oslavanech. Před tím, v době působení těžařů Müllerů na Oslavansku (1785-1869), docházel jejich posel denně (jak uvádí Hugo Dusík v kronice „Černé dématy - Rod pánů Müllerů“) s brašnou na zádech pro poštu na poštovní stanici do Ivančic.

Služeb oslavanské pošty, zřízené v roce 1869, už Müllerové v rodinném těžařském podniku nevyužili, protože ve stejném roce své doly prodávají vídeňské Innerbergské společnosti. Poslední majitel oslavanského těžařstva Jan Daniel Müller zemřel v Havírně v roce 1875 a jeho syn František v roce 1901. Oba jsou pohřbeni na oslavanském hřbitově.

Po otevření pošty v Oslavanech až do roku 1912, tedy do té doby, než byla postavena Kounicko-ivančicko-oslavanská železniční dráha, byla přivážena pošta do Oslavan z Ivančic koňmo. Balíky a dopisy z Ivančic přivážel nejprve Václav Štoksa, pak pan Zimmermann a po něm Karel Linhart. Od července 1912 jezdil pro poštu Karel Linhart už na vlakové nádraží až do roku 1920. Po něm do roku 1935 Jan Polák. Od roku 1935 dováželi z oslavanského nádraží poštu sami pošťáci na velké dřevěné dvoukolce až do roku 1949. Pak do roku 1957 přivážel poštu s koněm a bryčkou Daniel Vincenc. A od roku 1957 přiváží a odváží poštovní zásilky poštovní auta. Tehdy se říkalo „autokurz z Brna“. V posledních létech jsme si zvykli na doručování balíků přímo do domu na adresu příjemce a to jak poštovními auty, tak soukromými přepravními firmami.

První poštovní úřad v Oslavanech byl zřízen v domě prvního poštmistra Leopolda Kristiána (stávající pošta), dům číslo popisné 36, dnes ulice Hlavní 24. Tehdy to byl dům přízemní. Do dnešní podoby byl postaven v roce 1912 stavitelem Ryšavým z Ivančic. Poštmistra Leopold Kristián vykonával do roku 1883 a po něm řídila poštu do roku 1890 jeho žena Žofie Kristiánová.

V roce 1890 byla pošta přestěhována na „Městečko“, dnešní náměstí 13. prosince (současná prodejna květin), tehdy dům číslo popisné 225 pana Maliny. (Tento dům později vlastnila židovská rodina Hugo Schallingera. Celá rodina byla za druhé světové války vyvražděna nacisty.) V létech 1890-1919 vykonávala poštmistrovou Leopolda Malinová-Kusá. Z korespondence oslavanského cukrovaru z července 1914 zjišťujeme, že oslavanský cukrovar měl tehdy již státní telefon s číslem 3, to znamená, že na této poště byla v provozu telefonní ústředna, od kdy jsem nezjistila. V té době již zde pracuje elektrárna a doly a jistě i tyto firmy měly zřízené telefonní spojení. V českých zemích byl zaveden telefon už v roce 1881.

Od roku 1919 do roku 1934 zastával úřad poštmistra Antonín Zíta. V městské kronice Oslavan zaznamenal kronikář Jan Sekanina, že v Oslavanech je v roce 1932 poštovní úřad telegrafní a telefonní úřad a od 20. října 1931 sídlí v domě č. 47 (Zámecká ulice č 11, dříve Čapkova ulice). Zde byla pošta až do roku 1952, kdy byla přestěhována zpět na místo první pošty – na ulici Hlavní a zde je dosud. Možná, že bude zajímavé připomenout stav pošty před 70 lety - v roce 1949. Ve II. Pamětní knize Oslavan (rok 1949) je uvedeno:

„Poštovní úřad je umístěn v čísle 47 v Zámecké ulici v domě, který patří Lesní správě v Moravském Krumlově. Je to jedna z nejhorších pošt v brněnském kraji. Ve dvou tmavých a nezdravých místnostech je starý nábytek a stará ruční ústředna, která nevyhovuje dnešnímu provozu. K oslavanské poště patří obce: Čučice, Nová Ves a Biskoupky. Vedoucím poštovního úřadu byl do 30. září 1949 Jan Matal, po něm nastoupil Julius Peichal. Účastnických telefonních stanic tehdy bylo 35, telefonních hovorů bylo uskutečněno 11 000, v roce 1949 bylo přihlášených 999 rozhlasových koncesionářů“.

Od roku 1934 do roku 1946 byla vedoucí pošty paní Marie Součková, pak do roku 1949 Jan Matal a od roku 1949 do 1959 Julius Peichl.

V roce 1953 je tedy poštovní úřad zpět na ulici Hlavní (tehdy Rudé Armády č. 24 a v té době dům patřil manželům Pivničkovým. Paní Pivničková byla dcerou Žofie Kristiánové a v roce 1890 se provdala za ing. Cibulku).

Poštovní úřad byl už vybaven na tehdejší dobu moderní telefonní ústřednou.

Pošta Oslavany, Hlavní č. 24. Foto: Barbara Dvořáková, 2019

Občané chodili telefonovat přímo na poštu. Později byly i v Oslavanech vybudovány veřejné telefonní budky a v nedávné době pro nevyužívání byly zase zlikvidovány. Získat v minulosti telefonní číslo - soukromou pevnou telefonní linku a tím spojení až do domu, bylo problémem. Čekací doba byla i několik let. V devadesátých létech telefonní a telegrafní provoz přešel pod samostatný podnik Telecom. Z důvodů digitalizace telefonního spojení byla postavena nová přízemní budova s digitální ústřednou v ulici Mlýnské. V roce 2002 došlo k přečíslování meziměstských obvodů. Dnes vlastnit telefonní přístroj je naprostou samozřejmostí, mobil vlastní dokonce už děti v předškolním věku. Rodiče tak jsou ve spojení se svými dětmi nepřetržitě. Jak jsme to v minulosti dělali, už ani nevím. Tehdy však více než dnes platila důvěra, slovo a domluva. Slovo rodičů i učitele.

V roce 1959 přebírá vedení oslavanské pošty Karel Fučík a od roku 1976 do 1991 paní Evženka Kocábová, roz. Grossová. Od tohoto roku do současnosti vykonává funkci vedoucí pošty na Hlavní ulici paní Jitka Holá, roz. Langová. V roce 1999 byly pod správu oslavanské pošty zařazeny pošty Nová Ves a Ketkovice.

V roce 2014 byly poštovní doručovatelky převedeny do Ivančic, kde bylo zavedeno motorizované doručování pošty do přiřazených obcí, tedy na Hlínu, do Neslovic, na Kratochvilku, do Padochova, Oslavan, Nové Vsi, Biskoupek, Čučic, Ketkovic, Hrubšic, Řeznovic a Budkovic. Tuto službu vykonává 14 doručovatelek.

V Oslavanech jsou nyní zaměstnány čtyři pracovnice, které na dvou přepážkách obsluhují zákazníky. Druhá přepážka má ještě výdejní prostor pro balíky. V současné době pošta pouze přijímá veškeré druhy poštovních zásilek, vydává uložené zásilky a vykonává činnosti pro obchodní partnery jako je Československá obchodní banka a Českomoravská stavební spořitelna. Dále pošta prodává tisk, losy, obalový materiál, komisní zboží a provádí dobíjení mobilních telefonů.

Tedy oslavanská pošta slaví 31. srpna letošního roku 150. výročí od zahájení provozu.

Při této příležitosti si vzpomínáme na dlouhou řadu pošťáků a pošťaček, kteří denně za každého počasí nám s úsměvem přinášeli až do domu i do nejodlehlejších částí Oslavan čerstvé noviny a písemnosti, ale i místní zprávy a často potěšili i vlídným slovem. Byli součástí každodenního života občanů a s řadou z nich je za roky služby pojilo i přátelství. U nás tomu tak aspoň bylo. Bydleli jsme na Podlesí-Mašinka a maminka každý den vyhlížela poštovního posla a v případě, že pekla něco sladkého, měla připravenou i malou ochutnávku. Od roku 2014 došlo i zde ke změně a do Oslavan přijíždí poštovní doručovatelky už auty z ivančické pošty. Je potěšující, že i tyto mladé dámy svoji službu vykonávají s úsměvem a vlídností.

Blahopřejeme všem pracovnicím oslavanské pošty k významnému výročí a děkujeme za všechny služby, které pro nás vykonávají. Současně patří naše poděkování i všem milým doručovatelkám, které nám každý den, za každého počasí, přináší zprávy až do našich domovů.

Přejeme vám ať se vám daří jak v osobním životě, tak v pracovní činnosti a ať se v posledních létech složitá ekonomika České pošty obrátí konečně k lepšímu a obstojí s hvězdičkou v konkurenci s projektem Pošta Partner.

Jarmila Plchová

 

PRAMENY:

*)Poštovní muzeum Praha, Mgr. Ondřej Švehelka, PhD.

Kol.autorů: Rosice – 100 let městem

Kol.autorů : Oslavany – 900 let

Zpravodaj Okno, Pošta Ivančice, Wikipedia

 

8.7.2019, Pozvánka, DŮLEŽITÉ

312. Karmelská pouť v Oslavanech

V termínu 12. - 14. 7. 2019 se koná v Oslavanech již tradiční 312. Karmelská pouť.

Těšit se můžete na bohatý doprovodný program.

V pátek 12. 7. 2019 se promítá Letní kino v zámeckém parku s názvem: "Po čem muži touží". 

Naše muzea na zámku jsou samozřejmě pro návštěvníky otevřená a to jak v sobotu, tak i v neděli od 9 do 17 hodin. Poslední vstup je možný v 16 hodin.

Velmi se na Vás těší tým průvodců VSRO!

 

 

12.6.2019, Oznámení, DŮLEŽITÉ

Reportáž o zámecké kapli v Oslavanech

V pátek 7. 6. 2019 redaktor Petr Tichý z Českého rozhlasu Brno natáčel reportáž o zámecké kapli v Oslavanech se členem Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska s RNDr. Lubomírem Rejlem a s místostarostou Oslavan Ing. Svatoplukem Staňkem.

Reportáž s krásným článkem a fotografiemi si můžete prohlédnout zde:

https://brno.rozhlas.cz/restauratori-zacali-opravovat-vychodni-kridlo-byvaleho-zenskeho-klastera-v-7960721?fbclid=IwAR08rPp1-N-fuUfc0kkiyTpFfDmoCRd6xADuBizu928Wr5QeqsNzbHoucmw

Zámecká kaple se nyní opravuje, projde také náročným restaurátorským průzkumem. Proto kaple bude uzavřená na 3 roky, hlavně v teplých měsích roku, jelikož v zimě se na kapli nedá pracovat. 

Už nyní se těšíme na nový vzhled kaple, kde se v minulosti uskutečňovaly svatební obřady, koncerty s vážnou hudbou, výstavy, velmi výjimečně církevní obřady a další akce. 

 

 

starší novinky: 1 | 2 | 3 | .. | 10 |