14.7.2017, Pozvánka

310. KARMELSKÁ POUŤ V OSLAVANECH (15. - 16. 7. 2017)

 

plakát ke stažení zde

 

21.4.2017, Pozvánka

Pozvání

Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska zve všechny občany na zahájení výstavy

Vzpomínka na dr. Jiřího Lysáka,

pedagoga, spisovatele, milovníka přírody v povodí řek Oslavy a Jihlavy a kamaráda.

Zahájení výstavy se uskuteční dne 1. května 2017 v 10.00 hodin na zámku v Oslavanech.

Expozice byla připravena za spolupráce pana ing. Ivo Lysáka.

Současně zveme občany na slavnostní zahájení letošní turistické sezóny 2017 ve všech spolkových muzejních expozicích na zámku v Oslavanech a v hasičském muzeu.

V zámeckých muzejních expozicích provedli členové vlastivědného spolku aktualizaci řady panelů. V hornické expozici byly aktualizovány některé texty, dále doplněny a nově rozmístěny modely dolů, v expozici elektrárenské vás překvapí řada nových exponátů v části radiopřijímačů a historických elektrospotřebičů. V expozici Příroda a historie Oslavanska byly doplněny expozice řemesel o kovářství, mlynářství, cukrovarnictví, panel Rekonstrukce zámeckého parku a o panely Významné osobnosti Oslavan a Ceny města.

Při zahájení provozu muzeí l. května 2017 se uskuteční také Křest nové propagační brožurky Oslavany.

Těšíme se na Vaši účast.

Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska

a HDS Oslavany

 

21.4.2017, Pozvánka

Jan Kyselák - 85. narozeniny

Dne 3. dubna 2017 oslaví své 85. narozeniny pan Jan Kyselák, významný oslavanský občan, dlouholetý zastupitel města, vynikající znalec a dokumentarista oslavanské historie, zakládající člen Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska, jeho dlouholetý místopředseda a v neposlední řadě šikovný a manuálně zručný znalec elektrikářské techniky a všech historických elektrických spotřebičů a přístrojů, velínu, televizí, rádií a ostatních exponátů, které byly pod jeho vedením zprovozňovány a umísťovány v elektrárenské části zámecké muzejní expozice.

Pan Jan Kyselák se narodil v Ivanovicích na Hané, kde také vychodil základní školu. Po té se vyučil elektrikářem a nastoupil k montáží firmě do Prahy. Jako montér vystřídal řadu staveb nových elektráren a jiných velkých závodů. Do Oslavan ho přivedly pracovní povinnosti. V roce 1962 přišel do oslavanské elektrárny a podílel se na výstavbě padesáti megawatového elektrárenského bloku. Na elektrárně zůstal pracovat až do svého odchodu do důchodu. Jeho pracovní zapojení skončilo současně s ukončením činnosti oslavanské elektrárny. Do důchodu odešel v roce 1992. Po té založil a již řadu let vede elektrárenský Klub seniorů, organizuje různé akce, svolává schůze, organizuje návštěvy členů při významnějších výročích, ale i při smutečním rozloučení .

Starší oslavanští občané si pana Kyseláka velice dobře pamatují především z jiného důvodu. Protože byl velice aktivní člověk a zajímala ho technika, hravě ovládl techniku televizorů a začal místním televizory opravovat. Tak se dostal velmi brzy do podvědomí oslavanských občanů a protože dokáže skvěle s lidmi komunikovat, seznámil se s celými rody místních občanů. A někdy v té době se zrodil i jeho velký zájem o historii našeho města.

Od roku 1993, kdy začal vycházet oslavanský zpravodaj Okno, až do dnešních dní je Jenda Kyselák nejen členem redakční rady, ale s neutuchající houževnatostí přibližuje stovkami svých článků občanům historii města, elektrárny, spolků, organizací, budování města a dalších oblastí života Oslavan. Kolik neuvěřitelného času věnoval výpisům z obecních, školních a spolkových kronik a kolik úsilí vlastní badatelské práci. Vydal také zdařilou odbornou publikaci „Elektrárna Oslavany“, která je odbornou veřejností vysoce ceněna.

Po vrácení oslavanského zámeckého areálu do majetku města, se stal pan Kyselák prvním průvodcem a seznamoval místní občany a návštěvníky s historií této památky. Stál u zrodu stálého zámeckého muzea Hornictví a energetika Rosicko-Oslavanska. A opět musíme obdivovat jeho umění provázet muzejními expozicemi. Jeho erudovaný výklad s příznačným humorem návštěvníky vždy velice zaujme, o čemž svědčí četné pochvalné zápisy v Návštěvní knize muzea.

Pan Jan Kyselák se zasloužil také o obnovení umístění zvonu na zámecké věži a zprovoznil jeho elektrické zvonění. Všichni už jsme si zvykli, že se třikrát za den zámecký zvon rozezní do oslavanského údolí.

Práce, kterou pan Kyselák obětavě vykonal pro Oslavany ocenilo i vedení města a při příležitosti jeho 80. narozenin na jeho počest uspořádalo malou komorní slavnost a poděkovalo mu za jeho dlouholetou angažovanost. Byl také oceněn mezi prvními udělením Ceny města Oslavany.

Milý a vážený oslavenče, hluboce obdivujeme šíři Tvých znalostí, píli, technickou zdatnost a velice si vážíme tvého přátelství.

Děkujeme za všechnu nezištnou práci, kterou jsi pro náš vlastivědný spolek s město vykonal.

K tvému významnému životnímu jubileu upřímně blahopřejeme a z celého srdce přejeme ještě řadu šťastných let, životní energii a hodně, hodně zdraví. A také hodně sluníčka na Tvých projížďkách po milovaných Oslavanech.

Za všechny členy Vlastivědného spolku R-O

Jarmila Plchová

 

21.4.2017, Pozvánka

Z dějin hornictví na Rosicku-Oslavansku

Co se událo z hlediska těžby uhlí v létech s letopočtem končícím magickým číslem 7:

První zmínky o hledání nerostného bohatství v této oblasti, se objevily během vlády Přemyslovců. Tehdy král Václav II. propůjčil dolovací právo na měď a jiné kovy městu Brnu.

Tento královský list byl vydán dne:

25. 3. 1297 – král Václav II. (1283-1305) tímto listem povoluje brněnským měšťanům dolování na zlato,

stříbro, olovo nebo jakýkoliv jiný kov v okruhu šesti mil od Brna.

V roce 1457 - toto privilegium z roku 1297 potvrdil král Ladislav, zv. Pohrobek, dekretem , ve kterém

jsou již Oslavany přímo jmenovány.

V roce 1757 - v první polovině 18. století se projevoval všeobecný nedostatek dřeva, které bylo jediným palivem v té době. Začaly být obavy o moravské lesy. Proto v roce 1751 vydává Marie Terezie císařský reskript, ve kterém doporučuje vrchnostem hledat nový zdroj paliva. V roce 1757 vychází druhý císařský reskript a v tomto je již přímo vrchnost nabádána k hledání uhlí.

První písemná zmínka o používání oslavanského uhlí znojemským hřebíkářem uvádí rok 1755.

Cílená těžba v Oslavanech začíná až v roce 1764, příchodem nového vrchnostenského správce

Františka Riedla.

V roce 1785 je vydáno první privilegium na těžbu uhlí na celém oslavanském panství a toto lenní právo získal do pronájmu Tyrolan Johan Baptista Müller, který v tomto roce 1785 přišel do Oslavan. Usazuje se v údolí potůčku Balinka a zde zakládá podnik Werkhof-Havírnu. V roce 1800 má již toto lenní právo na těžbu na celém oslavanském panství zapsáno na sebe v Zemských deskách. Müllerové pak těží na Oslavansku ve třech generacích 84 roků – do roku 1869, kdy své doly prodali Innerbergské spol. ve Vídni.

V roce 1767 si stěžují kováři z hostimského panství, že velký žár z páleného uhlí jim železo pálí a pro sirný

zápach nemohou s uhlím pracovat. Musela být dokazována zdravotní nezávadnost topení uhlím.

3. 8. 1787 – získává do pronájmu v severní části revíru kutací právo na uhlí a kamenec v obvodě rosického

panství c. k. Průplavní a hornická společnost se sídlem ve Vídni.

V roce 1797 těžařstvo kutisko Pod Kopečkami opustilo. V r. 1801 získává kutací právo J. Thomerer a od něho rok na to J. A. Herring., který zakládá těžařstvo Rytíř Herring a spol. Těží s velkými potížemi.V roce 1812 přichází z Polska báňský odborník Ferdinand Rittler, stává se správcem těžařstva a pod jeho vedením se do pěti let těžba ztrojnásobila a doly těžařstva Rytíř Herring a spol. se staly nejlépe zařízenými podniky tohoto druhu v tehdejším Rakousku.

V létech 1817-20 – byl sestrojen první aparát na svícení plynem. Realizaci veřejného plynového osvětlení ve

Vídni a následně v Brně umožnil koks vyrobený z kvalitního uhlí Rosicko-Oslavanska. V té době jsou

zakládány v Božím Požehnání (Zastávce) první koksovací pece .

Dne l. 4. 1817 bylo ve Zbýšově na Poustkách založeno Christienem Gotthelfem Uhligem a Lorenzim

těžařstvo pod názvem Mutter Gottes Gewerkschaft. První otvírkové práce byly jimi zahájeny na Poustkách v roce 1813. V roce 1817 získal Lorenzův podíl Adam Rahn z Rosic. S ním určitou dobu podnikala Uhligova žena Mariana, na kterou nechal Uhlig svoje podíly na Poustkách zapsat.

18. 1. 1817 si stěžuje Müllerovo těžařstvo, vedené Annou Müllerovou, císaři, že Uhlig doluje na jejím území,

kde má ona výhradní právo na těžbu, a to na Poustkách ve Zbýšově .

17. 5. 1817 – dvorní komora Českého gubernia v Praze svým dekretem nařizuje zákaz dolování na Poustkách proti kutisku Anny Müllerové. Následně dne 15.10.1817 je nařízeno přípisem kutnohorského horního soudu, aby Anna Müllerová byla ponechána v nerušeném vlastnictví a provozu svých dolů a noví těžaři A. Lorenzi a G. Uhlig, aby byli se svými nároky na odškodnění odkázáni na Jana Scharffa, jako oslavanskou vrchnost. Spor pokračuje a vĺeče se několik roků. K narovnání mezi těžaři došlo až v roce 1827.

Do roku 1827 dokázali Rahn s Uhligovou ve Zbýšově na Poustkách přebudovat těžařstvo Mutter Gottes Gewerkschaft na těžařstvo Láska Boží. V tomto roce je také zaznamenáno, že obchodník Rahn a společnice Uhligová - odvádějí vrchnosti každý desátý kbelík vytěženého uhlí a ještě předepsané čtvrtletní platby vrchnostenské substituci.

10. 5. 1817 – ve výkazu stavu těžařů Dolu Trojice u Nové Vsi je uvedeno, že Ch.G. Uhlig, šichtmistr v

Ivančicích, vlastní 64 kuksů, Alois Lorenzi, sládek v Rosicích rovněž 64 kuksů. Kutisko na Dolině u

Oslavan bylo objeveno a vymezeny míry v letech 1814-16 a v roce 1816 byla zahájena těžba.

V revíru těžilo do té doby nezávisle na sobě 7 těžařstev. Nejseverněji v oblasti Říčan-Okrouhlíku jsou to bratři Smetanové – těžařstvo sv. Františka, kteří se spojili s těžařstvem Rytíř Baratta. V roce 1841 již toto těžařstvo patří těžařstvu Rytíř Herring a spol v Božím Požehnání.

V té době se podílí na těžbě uhlí: ve Zbýšově těžařstvo Láska Boží, v Oslavanech a Zbýšově Müllerovo těžařstvo, v Padochově těžařstvo Františka a u Nové Vsi Těžařstvo Sv. Trojice.

1857 - v prosinci - došlo na dole Františka v Padochově k výbuchu metanu. Jáma Františka byla zaražena

v roce 1848, ale těžaři Františky dlouho neřešili otázku větrání svých důlních děl, které se nacházely

v silně plynujícím důlním prostředí. Ovětrávali svá důlní pracoviště přes müllerovská díla. Po tomto

posledním výbuchu Müllerové již odmítají nadále souhlasit s větráním přes jejich důlní pole. Těžaři

Františky jsou nuceni zarazit v roce 1858 v blízkosti dolu novou větrací vrtnou jámu Bohrlochschacht. V roce 1860, kdy Bohrloch není ještě dokončen, dochází na jámě Františka k největšímu důlnímu neštěstí v revíru, při kterém zahynulo 53 havířů. Po tomto neštěstí nařídilo báňské hejtmanství vybudovat druhou větrací šachtu pro důl Františka. V roce 1861 byla zaražena na konci dolového pole Františky nad Oslavany větrací a čerpací jáma Nová, později nazývaná Kukla.

V roce 1857 - byl dán do provozu ve Zbýšově důl Jindřich, zaražený v roce 1854 Adamem Rahnem I. Před tím v roce 1848 dal do provozu důl Antonín. Byla to první svislá jáma těžařstva Láska Boží. Vytěžené uhlí bylo výborné jakosti, kokovalo a proto nechal Antonín Rahn I. u dolu Antonín vybudovat koksovnu. Vyráběla koks do roku 1914.

V roce 1877 byla postavena u dolu Jindřich třídírna uhlí a roku 1901 elektrická rozvodna pro pohon čerpadel, ventilátorů a jeřábů u koksových pecí. Třídírna byla elektrifikována roku 1909 a roku 1935 zde byla vybudována nová úpravna uhlí. Poslední modernizace třídírny proběhla v letech 1956 – 1957.

1854-57 přestalo se pracovat na dole Barbora u Zbýšova (zaražený v r. 1782). Pracovalo se zde s pomocí

koňského žentouru do hloubky cca 30 m. V létech 1876-77 byly dobírání uhelné zbytkové pilíře.

1857 - oslavanské Müllerovo těžařstvo mělo v té době hlavní těžební doly Simson, Annu a Mašinu a řadu

menších důlních děl

1857 – byl dán ve Zbýšově těžařstvem Láska Boží do provozu důl Jindřich I - zaražený 1854

1857 - žilo v Padochově již 170 přistěhovalých horníků

1867 - Jan Daniel Müller, spolumajitel oslavanského těžařstva, zakoupil pro obec Zbýšov první vozní požární

stříkačku

1877 – započato s dalším hloubením šachty Kukla v Oslavanech, šachta měla v tomto roce 247 metrů.

Byla zaražena jako větrací a odvodňovací jáma dolu Františka po důlním neštěstí na dole Františka, kdy

zahynulo 53 horníků.

1877 - je zaveden na dole Kukla vodní čerpací parní stroj a těžní stroj o výkonu 50 koňských sil

1877 - důl Simson ve Zbýšově byl v tomto roce hluboký 216 m, důl Anna ve Zbýšově 197 m

1877 - uveden do provozu důl Julius v Božím Požehnání (Zastávce) a zahájena těžba uhlí. Zaražený byl v roce

1870. Do roku 1880 nesl důl název Nová šachta, pak byl přejmenován po řediteli Juliu Rittlerovi. Důl

Julius byl spojen s dolem Ferdinand v Babicích lanovou dopravní dráhou. K dolu patřila třídírna uhlí.

1877 - z nádraží v Božím Požehnání (Zastávka) byla vybudována vlečka na třídírnu Julius - o délce 0,63 km

1877 - na dole Herring v Božím Požehnání byla ukončena těžba uhlí - důlní pole bylo převedeno na důl Julius.

Šachta Herring byla zaražena v roce 1852. V roce 1853 zde byly postaveny první koksové pece. V roce

1855 žádali o povolení výstavby dalších koksových pecí, depotu a prádla u vodní šachty Gegentrum.

od r. 1887 - byla Silniční jáma (Zastávka) větrní jámou pro jámu Julius

1887 – u dolu Jindřich ve Zbýšově bylo postaveno uhelné prádlo. Elektrifikováno bylo v r. 1909.

1897 – v Oslavanech Nový Svět (za Šlechtickovými) bylo těženo starou štolou (Werpach) , kopali zde uhlí 2

havíři. Vytěžené uhlí bylo denně odváženo koňským povozem na Františku

1897 - v tomto roce byl zastaven provoz martinské pece v Zastávce (Božím Požehnání), uvedené do

provozu v roce 1896

1907 – v Božím Požehnání-Zastávce byla dána do užívání noclehárna pro dělníky bydlící mimo obec

1917 – byla zrušena lanovka z dolu Julius v Zastávce, kterou se vyvážela hlušina do zmol pod Kopečkami

směrem na Červený vrch

1917 – provozní budovy Silniční jámy v Zastávce byly přebudovány na obytný dům

1917 22.6. - Antonín Rahn II. - rozšířil společnost „Láska Boží“, která ve Zbýšově provozovala doly Jindřich

a Antonín, na společnost s ručením omezeným

1917 – na třídírně uhlí v Oslavanech bylo zavedeno třídění uhlí suchou cestou, systém Malaco

Oslavanská třídírna – uhelné prádlo byla vybudovaná v roce 1914 v souvislosti s rekonstrukcí dolu Kukla na centrální jámu jižní části revíru a v souvislosti s výstavbou oslavanské elektrárny, která měla zabudované kotle uzpůsobené na méně kvalitní uhlí z této jižní části revíru.

1927 – bylo nalezeno pokračování severní části hlavní sloje na dole Julius v Zastávce

1937 – na dole Antonín ve Zbýšově bylo zabudováno nové těžní zařízení vybavené jednoduchým Koepe

z roku 1937, výrobce ČKD. Těžní zařízení bylo umístěno v budově strojovy, vybudvané v souvislosti

s rekonstrukcí dolu Antonín

Obnova národního hospodářství po 2. světové válce nemohla fungovat bez dostatku uhlí, jako základní energetické suroviny v průmyslu a dopravě. Bylo raženo heslo: Uhlí – krev republiky. Po válce byl ve všech revírech citelný nedostatek pracovních sil. Jedno z řešení bylo nasazení přechodných pracovních sil z řad Němců, válečných zajatců, trestanců, civilních a vojenských brigádníků. Na dole Kukla určitou dobu pracovalo 200 civilních Němců a německých válečných zajatců. V lednu 1947 nastoupilo na Kukle také početná vojenská skupina. Na brigády do dolů přicházeli i dělníci z fabrik a studenti. Situace na ostratních dolech revíru byla obdobná.

1947 1. 5. – byl přejmenován oslavanský důl Kukla na Důl Václav Nosek

1947 1.1. – vstoupilo v platnost vládní usnesení o vytvoření národního pojištění horníků podle zásad penzijního

připojištění státních zaměstnanců. Dle návrhu zákona mohli všichni zaměstnanci v hornictví nabýt

invalidní a starobní penzi v různé výši podle odpracovaných let, což do té doby neexistovalo.

1947 – byly dokončeny průzkumné vrty v prostoru Říčany-Veverské Knínice s negativním výsledkem

1947 - v uhelném poli Dědičná v Zastávce u Brna ve štole Hanělka bylo obnoveno těžení malou dobírkou.

1947 10. února - vešla v platnost vyhláška ministerstva průmyslu, která zřizovala Ústřední báňskou záchrannou stanici (ÚBZS) v Rosicko – oslavanském uhelném revíru (o organizaci záchranné služby v hornických závodech). Vyhláška platila pro kamenouhelné doly a koksovnu v rosicko – oslavanském revíru a pro všechny doly jihomoravského lignitového revíru. Tehdy bylo sídlo ÚBZS na dole Antonín ve Zbýšově.

1947 - v tomto roce zahynulo při hornickém povolán 5 horníků na dole Antonín a 1 na dole Kukla´ Za 10 roků v roce 1957 zahynuli dva horníci. Od roku 1940 do roku 1992 zahynulo v  revíru celkem 81 horníků.

.

1947 – v tomto roce byla zahájena bytová výstavba v řadě obcí. V Oslavanech bylo postaveno 34 nových bytů, v Padochově 20, ve Zbýšově 30 a v Zastávce 16. Ivančice a Rosice během bytové výstavby dávaly havířům dispoziční práva na byty. Bytová výstavba pokračovala, byla budována celá nová sídliště, např. v Oslavanech sídliště Sad s 245 byty, hotelem, mateřskou školou a obchodní sítí.

1947-48 – bylo vybudováno moderní hornické učňovské středisko v Zastávce u Brna s tělocvičnou, dílnami, kuchyní a jídelnou. První horniká učňovská škola byla zřízena v roce 1943 u dolu Františka v Padochově, učni byli ubytování na Františce v dřevěných domcích. V roce 1947 byla v Padochově u dolu Frntiška zahájena výstavba nové budovy, jenže kapacita stále nestačila, proto bylo vybudováno horniké učiliště v Zastávce. Během Lánské akce nastoupilo na učiliště v Zastávce 597 učňů. V Padochově pak byli ubytováni brigádníci a pro nevyučené dělníky byla zřízena závodní škola práce a umožněno studium ekonomiky a hornictví na střední škole.

1956-7 - na dole V. Nosek v Oslavanech a na dole Antonín ve Zbýšově bylo zabudováno dispečerské zařízení

1956-7 - u dolu Jindřich ve Zbýšově byla vybudovaná nová třídírna uhlí

V prosinci 1957 - byl Důl Václav Nosek v Oslavanech poctěn Řádem práce za příkladnou práci a vynikající

výsledky v plnění úkolů v boji proti prašnosti.

1957 – 1. září – bylo Hornické učiliště státních pracovních záloh č. l v Zastávce u Brna dle usnesení vlády

z 31.7.1957 č. 788 začleněno do národního podniku Rosické uhelné doly se sídlem ve Zbýšově.

1957 - došlo k  zásadním změnám v Rosicko-oslavanském uhelném revíru. Rosické uhelné doly byly začleněny do právě vzniklého Sdružení KD Kladno. V tomto Sdružení se spojily všechny malé černouhelné revíry, které do té doby neměly nárok dosáhnout na ministerské dotace. Vznikl hornický podnik, který již bylo možno srovnávat s do té doby dominantním postavením OKR.

V r. 1957 - bylo rozhodnuto zahájit rekonstrukci sto let staré jámy Jindřich ve Zbýšově, aby mohla sloužit k odtěžení uhlí ze severní a střední části revíru. Po havariích, ke kterým při rekonstrukci došlo, bylo rozhodnuto vybudovat zcela novou jámu Jindřich II, která se měla stát hlavní těžní jámou střední a severní části revíru. Výstavba byla zahájena v roce 1960 a v roce 1964 byl záměr zásadně přehodnocen , bylo rozhodnuto jámu Jindřich II dobudovat jako centrální těžní jámu celého rosicko-oslavanského revíru. To mělo za následek, že bylo odstoupeno od realizace těžby z 12. patra oslavanského dolu V. Nosek . V roce 1973 31. 8. byla na dole V.Nosek těžba uhlí ukončena.

1957 - v prostoru Nová Ves u Oslavan byl dokončen geologický průzkum na uhlí.

Pozitivní výsledek byl dosažen pouze v prostoru bývalého důlního pole Svatotrojického těžířstva.

1957-59 - oslavanská elektrárna snížila odběr uhlí z dolu V.Nosek. Důvodem byla částečná plynofikace

elektrárny. Doly hledaly nové odběratele.

1967 - na dole Julius v Zastávce, kde se těžilo uhlí od roku 1877, byla v tomto roce těžba uhlí ukončena.

Důl nadále sloužil jako jáma vtažná a k odčerpávání důlních vod. Těžní zařízení v posledních létech

sloužilo pouze pro dopravu pracovníků údržby jámy a obsluhy čerpadel. Příležitostně se dolem Julius

ještě těžil kámen z důlních otvírek, např. ze šachetního překopu jámy Jindřich II na 10. patře.

Od roku 1967- 1992 byla ze 7. p. dolu Julius z hloubky 710,4 m čerpána voda užitková a z 2. patra

z hloubky 346,1 m byla čerpána voda pitná a dodávaná do rosického vodovodního řádu, měla nejlepší

chemické složení - obsah dusičnanů byl v limitu kojenecké vody a nadlimitní obsah síranů byl

eliminován míšením s měkkou vodou z povrchových nádrží. Po likvidaci těžby uhlí v revíru Vodovody a

kanalizace neprojevily zájem dále vodu čerpat.

1967 – také na dole Anna ve Zbýšově byla v tomto roce ukončena těžba uhlí. Poslední vůz uhlí byl vytěžen

1.2.1967. Byla provedena kompletní asanace objektů a důl Anna byl zasypán. Důl Anna byl hluboký

195 m a měl 4 patra.

1967 – v tomto roce byl sloučen dobývací prostor „Zbýšov“ a „Oslavany“ zrušením společné hranice.

V roce 1974 byl ještě částečně rozšířen.

Výměra dobývacího prostoru „Zbýšov“ činila v posledních letech těžby 2 205,3 hektarů .

1967 - v tomto roce proběhla rekonstrukce letkovacího zařízení pro zlepšení kvality (jemnější letek).

Na dole Antonín byl zpracováván uhelný úlet na gumárenský a slévárenský letek. Letek byl dodáván našim gumárnám a slévárnám, ale také expedován do Polska a Maďarska.

1987 1.1. - byl začleněn do k.p. RUD Zbýšov výstavbový podnik - Závod 03 k. p. VKD Zastávka u Brna.

VKD - Výstavba kamenouhelných dolů byl zřízen nejdříve hlavně pro výstavbové účely k. p. RUD a se

snižováním činnosti v této organizaci přecházel na práce pro jiné odběratele.

Od roku 1987 byl tento závod začleněn do k. p. RUD jako jeho výstavbový úsek. Ve výhledové studii

bylo počítáno od roku 1988 s uvolňováním částečné kapacity závodu pro náběh nové výrobní činnosti

RUD, a to stavebně montážní práce na výstavbě tepelných napaječů ve formě generálního dodavatele.

ČEZ předpokládal výstavbu tepelných napaječů především pro větší města. Rozhodující stavbou měla být

výstavba tepelného napáječe Jaderná elektrárna Dukovany - Brno. Záměr: Teplofikace Brna z JE

Dukovany byl schválen Federálním ministerstvem paliv a energetiky dne 17.5.1985. Tato výstavba byla

rozdělena do 3 etap. l.. v roce 1989 - Komplex zařízení v JE Dukovany, 2. etapa Tepelný napáječ - ražba

tunelu dlouhého 3250 m Koblih-Padochov, Bobrava tunel 450 a 4600 m, další tunely v Brně. 3. etapa -

Severozápadní oblast města Brna - obchvat města tepelným napáječem. Dokončení celé akce mělo být

v roce 1996. Generálním dodavatelem 3. etapy byl stanoven koncernový podnik RUD, Zbýšov.

Budoucí události však realizaci projektu smetly se stolu. Zrealizovány byly jen tunely Holedná, Chochola

v Brně.

1987 - byla zasypána jáma Simson ve Zbýšově , důl Simson byl hluboký 625 m, uhlí přestal těžit v roce 1925.

1987 - Těžní věž Dolu Simson ve Zbýšově byla vyhlášena památkově chráněným objektem -

Památka je vedena v Památkovém ústavu pod rejstříkovým číslem 8105.

1987 8.12. - průtrž uhlí a plynu na dole Jindřich II - na hl. chodbě - zával asi 30 metrů, nikdo nebyl zraněn.

RUD se staly prvním hornickým podnikem v republice, kde byl realizován útlum těžby uhlí. Poslední vůz černého uhlí z dolu Jindřich II byl vytěžen 28.12.1991. Těžba z dolu Antonín měla být zachována z 2. patra, tedy z hloubek 180 metr, kde měl být dobírán kvalitní zbytkový pilíř. Vytěžné uhlí mělo sloužit pro vlastní kotelní řád. Avšak pro zápar ve stařinách musela být i těžba z dolu Antonín ukončena 18. 2. 1992. Nakonec byly všechny doly v revíru buď zcela nebo částečně zasypány a uzavřeny železobetonovou deskou. Těžní věže a technologické budovy byly zlikvidovány. Zachovaná zůstala jen těžní věž dolu Simson ve Zbýšově a těžní věž dolu Kukla – V. Nosek v Oslavanech. Obě těžní věže jsou památkově chráněnými objekty.

1997 31. 12. v 11.00 hodin byla po téměř ročních demoličních pracích odstřelem zlikvidována těžní věž dolu

Františka v Padochově. Těžní věž byla vysoká 38,6 m Demoliční práce prováděla firma Sdružení

Neumann a spol. Brno. Odstřel provedli pánové Dušan Nekarda a Rudolf Fabiánek, kteří pracovali jako

dodavatelé pro firmu Sapo. Byla použita výbušnina Perunit.

2007 - probíhala závěrečná likvidace jámy Kukla v Oslavanech a dosypání propadu zásypu jámového stvolu

Bylo také rozhodnuto o zasypání zvodnělé jámy Jindřich II ve Zbýšově u Brna. Likvidace byla

dokončena v roce 2015, kdy zmizela s povrchu země i vyjímečná těžní věž dolu Jindřich II .

Magická sedmička v letopočtu nás provedla ve zkratce celou více jak dvěsta letou historií těžby uhlí na Rosicku-Oslavansku. Myslím, že je správné čas od času si minulost naší hornické oblasti připomínat. Vždyť řada generací našich předků byli horníci, nebylo snad žádné rodiny v okolních obcích, kde by v rodině svého havíře neměli.

Jarmila Plchová

 

21.4.2017, Pozvánka

Z historie Oslavan - magická sedmička v letopočtu

Ve  dvou číslech oslavanského zpravodaje č. 1/2017 a 2/2017 vyšly dva články na pokračování s tématikou magických sedmiček v letopočtech historie těžby uhlí. Neméně zajímavá jsou data končící číslem sedm v historii samotného města Oslavany. Některá data byla připomínaná v minulých letech, ale snad není na škodu, si historii zopakovat.

V roce:

1197 – ve 12.století patřily Oslavany jakémusi Ivanovi a v tomto roce je od jeho syna Štěpána
koupil klášter třebíčský. Dne 12. června 1225 získala Oslavany od třebíčského kláštera šlechtična Heilwida ze Znojma, výměnou za statky poblíž kláštera. V Oslavanech pak vybudovala první ženský cisterciácký klášter na Moravě Vallis sanctae Mariae – Údolí Mariino. Vysvěcen byl 7. listopadu 1228 olomouckým biskupem Robertem za přítomnosti českého krále Přemysla Otakara I., královny Konstancie a řady církevních a světských hodnostářů. Klášter obdržel od krále stejná privilegia jako klášter Velehradský. Klášter vlastnil řadu obcí, polností a patronátů nad kostely, také nad kostelem sv. Jakuba v Brně. Za dobu své existence byl vzat pod ochranu několika českých králů, dokonce i papežů. Existoval 300 let.

1337 – 19. 11. ustanovil císař Karel IV. za ochránce oslavanského kláštera proti přehmatům sousední šlechty purkrabí na Veveří. Rok na to udělil klášteru právo hrdelní nad poddanými.
.
1337 - od tohoto roku jsou vedeny v Oslavanech církevní záznamy

1467 - 2. prosince se oslavanské jeptišky musely obhajovat před Vilémem biskupem
Nikopolským z nařčení, že spolupracovaly s husity. Husité roku 1424 obsadili pod vedením Mikuláše z Lamberka Ivančice. Polní tábor měli u Moravského Krumlova na vrchu U Floriánka. Posádky měli v Třebíči, Ivančicích, Moravském Krumlově, Pohořelicích, Nosislavi, Strážnici, Uherském Ostrohu a deset polních ležení. Radikální husité byli v Ivančicích do roku 1435. Husité se zřejmě oslavanského kláštera nedotkli, jinak by při své obhajobě tyto skutečnosti oslavanské jeptišky uvedly. Klášter zřejmě již v té době velmi chátral a přes snahy o jeho záchranu byl nakonec 25. září 1471 dán králem Vladislavem pod ochrannou správu Vilému z Pernštejna na Veveří a jeho synům. V roce 1513(16) zřejmě klášter vyhořel. Roku 1520 král Ludvík udělil ochranné právo nad oslavanským klášterem městu Brnu. Přes tyto snahy se již nepodařilo úpadek kláštera zastavit. V roce 1525 oslavanský ženský cisterciácký klášter zanikl. Do roku 1577 se zde vystřídalo několik panských rodů - roku 1525-41 držel Oslavany zástavou od krále Jan Kuna z Kunštátu, pak Vilém z Kunštátu, 1545 Albert Bošovský z Polánky, r. 1547 Beneš Dubenský z Chlumu, r. 1549 Volf Krajíř z Krajku, r. 1553 Václav z Hodic a Olbramovic, r. 1557-1562 Jan Krajíř z Krajku a po jeho smrti žena Estera Krajířka. Po smrti Estery roku 1574 přebírají statek její sestry Zuzana Teuffel z Guntersdorfu a Judita.

1577 – oslavanské panství získává do zástavy na třicet let tajný rada císaře Rudolfa II.,
ministr financí Rakouského soustátí – Kryštof z Althanu, svobodný pán
z Murstettenu a Goldburgu. V Rakousích mu patřilo 10 statků.
V létech 1580-1589 nechal v Oslavanech přebudovat klášterní část k hospodářským
účelům, z nefunkčního klášterního kostela vybudoval zámeckou kapli a k západní zdi kláštera přistavěl renesanční zámek s patrovým arkádovým nádvořím. V roce 1589 zemřel a zanechal zde mladou vdovu, tři dcery a tři syny. Pohřben je v rakouském Murstettenu. Oslavanské panství získali pak jeho tři nezletilí synové a od roku 1599 je získal do svého majetku prostřední syn Volf Dětřich z Althanu a pak se psal i na Oslavanech. Z toho důvodu se zřekl všech podílů na rakouských statcích. Za ženu si vzal mladou vdovu po Janu III. z Lipé, majiteli krumlovsko-ivančického panství , Kateřinu Krajířku z Krajku. Spolu prodali Dačice, které zdědila a zakoupili Jaroslavice, pak Nový Hrádek a Vranov. Vlastnili řadu paláců v Brně a Znojmě. Oslavany byly jejich domovským sídlem.Volf Dětřich se stal jedním z nejbohatších přistěhovalých šlechticů na Moravě. Po prohrané bitvě na Bílé hoře v roce 1620 mu byl všechen majetek zkonfiskován. Zaplatil za to, že jako protestant stál na straně moravských stavů. Zemřel v Oslavanech někdy v roce 1621, pohřeb měl v zámecké kapli, kde byl pochován není známo. Rozbíhala se rekatolizace a nekatolíci nesměli být s poctami pohřbíváni. Jeho o rok starší bratr Michal Adolf před léty konvertoval ke katolictví a byl tedy na straně opačné, stál na straně císaře a Katolické ligy. Díky tomu získal zkonfiskovaný majetek zpět. Podílel se na rekatolizaci, za podpory císaře Ferdinanda II. a kardinála Františka z Dietrichsteina založil jezuitské koleje v Jihlavě, Kremži, Spišské Nové Vsi a také ve Znojmě. Údajně jako pokání za hříchy protestantského bratra Volfa Dětřicha. Michal Adolf v Oslavanech založil také Mariánské bratrstvo a na zámku zřídil chlapecký hudební seminář, jehož žáci přešli pak do piaristického gymnázia v Mikulově. Do budoucna zde chtěl vybudovat piaristický dům, který by řídil vzdělávání celé oblasti. Zemřel v roce 1636, pochován je v rakouském Murstettenu – pohřebišti rodu Althanů.
Oslavany byly prvním sídlem moravských Althanů.

1657 – od tohoto roku je oslavanské panství v majetku Mollartů, když 9. 12. 1656 Maria Elisabeth hraběnka z Althanu, provdaná za hraběte z Molartu, vyplatila podíl na panství svému synovci Janu Michaelu II.
V roce 1678 udělili Mollartové Oslavanům „Privilej na jarmarky“.

1707 - v tomto roce založila Marie Josefa hraběnka z Mollartu fundaci Bratrstvo škapulíře
Pany Marie de Monte Carmel a v tomto roce byla konána první oslavanská Karmelská
pouť. Bratrstvo škapulíře bylo zrušeno Josefem II. v roce 1783.
Mollartové prodávají v roce 1712 panství cisterciačkám Starobrněnského kláštera.
Ty je vlastní až do zrušení klášterů Josefem II. v roce 1783. Za jejich působnosti se
začalo v Oslavanech těžit uhlí. V roce 1764 přijímají nového správce Františka
Riedla, který se vyzná ve vyhledávání uhelných slojí a na Oslavansku se již hovoří o
řízené těžbě uhlí.

1717 - v tomto roce darovala mlynářka Veronika Ránoveselá Oslavanům sochu sv. Jana  Nepomuckého. Druhou sochu – sv. Jana Sarkandra z roku 1745 pořídili na vlastní náklady místní farníci. Původně stávaly obě sochy proti sobě uprostřed dřevěného mostu přes řeku Oslavu. V roce 1903 byl zbudován nový železný most a sochy byly umístěny na začátek mostu. V padesátých letech po vybudování radnice, byla socha sv. Jana Nepomuckého – poničená a „pohřbená“ do terénu u radnice, odkud byla po třiceti letech na svátek Jana 16.5.1994 ze země vyproštěná a zrestaurovaná. Druhou sochu odstěhovali farníci ke kostelu. Stávala za sakristií. Po dokončení nového mostu u radnice byly obě sochy umístěny k tomuto mostu. Socha sv. Jana Sarkandra byla v roce 1988 zapsaná do státního seznamu památkově chráněných objektů. V nedávné době byla vandalem opět poškozena. Socha Jana Nepomuckého byla 5. 4. 2008 prohlášena ministerstvem kultury kulturní památkou.

¨1727 – v tomto roce propukl v Oslavanech velký požár, vyhořela radnice, škola, hospoda a
celkem 26 domů. Oheň zachvátil Oslavany mnohokrát. Tak například za Mollartů vypukl obrovský požár 23. března 1685, oheň se vzňal za mostem a vyhořelo městečko po faru a mlýn a po osmi dnech shořelo za mostem i ostatní. V roce 1711 shořelo v Oslavanech 30 domů (radnice, škola, mlýn a věž kostelní), což v té době bylo téměř půl Oslavan. Ke zhoršení situace v Oslavanech určitě přispělo také to, že zde bylo zrovna ubytováno císařské vojsko.
Také v roce 1714 shořel panský hospodářský dvůr a 10 domů. Tehdy už panství vlastnily starobrněnské cisterciačky.

1817 – 9. prosince zemřela manželka tehdejšího majitele oslavanského panství Johanna
Nepomuka Scharffa Henrietta. Byla pochovaná v oslavanském farním kostele
v podzemní hrobce.
Johann Scharff získal oslavanský statek do pronájmu v roce 1789 a za deset let byl již
v jeho majetku. V roce 1885 kupují statek od potomků Scharffa Gomperzové.

1857 - v tomto roce chodilo do oslavanské školy 231 žáků a vyučování probíhalo pouze v jedné místnosti. Přízemní škola zřejmě stála v místech dnešního náměstí 13. prosince. V roce 1860 byla škola nadstavena o jedno podlaží a  do užívání byla předána 19. 11. 1860. Další „nová„ škola byla dána do užívání 17. 8. 1892, je to dnešní hudební škola pod kostelem. Kapacita stále nestačila a vyučování od roku 1904 probíhalo také v prostorách Palandy. Zde byly čtyři třídy až do roku 1945.

1877 – do tohoto roku měl být podle Hugo Dusíka na padochovském mlýnku u Havírny zdarma invalida Stuchlík (Stuhlík), musel však mlýn udržovat a majitelům bezplatně mlít a šrotovat obilí. Mlýn patřil od r. 1845 těžařům Müllerům.Toto má uvedeno Hugo Dusík v kronice Rodu pánů Müllerů. Záznam o existenci mlýna je již z r.1775. Historií mlýna se v současné době zabývá ing. Mirek Vévoda. Nabízí se upřesnění jména invalidy na Štullík. Padochov tehdy patřil do farnosti Oslavany a v její matrice zemřelých je záznam úmrtí pilaře Antona Štulíka - 20. listopadu 1866, zemřel na choleru. (V roce 1866 zemřelo na choleru ve Zbýšově 66 občanů. Na choleru-tyfus se v Oslavanech umíralo vícekrát, například v roce 1676 a 1855.) Další záznam v matrice udává úmrtí Františky, vdovy po Antonínu Štulíkovi, pilaři, zemřela 13. 12. 1874 na tuberkulozu plic. Zde je podstatný údaj v kolonce číslo domu, zde je napsáno – mlýn, což dosvědčuje, že Štulíkovi ve mlýně bydleli. Po smrti Františka Müllera zakoupili padochovský mlýn v r. 1903 Josef a Marie Jedličkovi.V r. 1907 přešel mlýn do vlastnictví Rosické báňské společnosti a od r. 1935 mlýn vlastnili Jan a Anna Grohssovi. Byli to poslední provozovatelé padochovského mlýna. Nejprve to byl vodní mlýn, ke kterému byla voda přiváděna z rybníka pod haldou Františka – poblíž Bohrlochu. Kapacita rybníka však nestačila. Později se mlelo elektřinou, ale i vodou. Mlít se zde přestalo v roce 1950.

1887 - 10. listopadu se konala v zámecké kapli svatba Rosy Gomperzové, dcery tehdejšího
majitele Maxe Gomperze. Vdávala se za Gastona Carliniho, velvyslance ve Švýcarsku.
Před svatbou konvertovala ke katolictví a to jako jediná z celé židovské rodiny.

1907 – v tomto roce bylo JUDr. Filipu Gomperzovi uděleno čestné občanství Oslavan.
V první polovině roku 1940 zámek zabírají Němci a zabavují Gomperzům veškerý majetek. Důvodem je jejich židovství. JUDr. Fillip Gomperz po válce krátce získal majetek zpět, ale opět jej ztratil po vydání Benešových dekretů. Svůj život dožil ve Švýcarsku.

 

1907 - proběhla jedna ze stávek horníků rosicko-oslavanského revíru. Zdejší horníci patřili
mezi nejhůře placené horníky v republice, takže proběhla řada „hladových“ stávek,
většinou prohraných, např. v roce 1875, 1889, 1898, 1907, 1917, 1920,1923, 1927,
1928 a nejdelší stávka v roce 1932-33, rovněž prohraná.

1907 – vzniká v Oslavanech Dělnická tělocvičná jednota, v roce 1910 byl založen Sokol.

1917 – v tomto roce byla oslavanská elektrárna prohlášena za vojenský podnik. Už v roce
1915, na začátku první světové války, byla elektrárna vyhlášena „státem chráněným
podnikem“ a v závodě byla zřízena na hlídání objektů posádka domobrany v počtu 60
mužů

1917 – 2. května (v I.světové válce) byly odvezeny k válečným účelům zvony z farního
kostela sv. Mikuláše i zvon ze zámecké věže.

1927 – v tomto roce byla zahájena stavba nové měšťanské školy. Do užívání byla dána 9. 9. 1928. Bylo předáno 9 tříd, 5 kabinetů, tělocvična, dílna, hřiště, zahrada a kuchyň s jídelnou. Výstavba školy byla svěřena ivančickému staviteli Karlu Feitovi. Za dva roky byla také otevřena nová škola v Padochově – Masarykova jubilejní národní škola, i tuto školu stavěl Karel Feit. Od školního roku 1986/87 byla škola v Padochově zrušena a výuka žáků přesunuta do Oslavan.
V roce 1963 byla dokončená v blízkosti měšťanské školy poslední školní budova, vyučovali se zde žáci na II. stupni a v té starší bývalé měšťanské škole žáci 1.-5. ročníků. V roce 1993 byla budova z roku 1963 zrekonstruována a v roce 2006 byly obě školní budovy propojeny spojovací chodbou.
Ještě jeden zajímavý údaj - nejvíce žáků v počtu 825 bylo vyučováno ve 26 třídách ve školním roce 1965/66.
Od roku 1984 do roku 1996 probíhala v oslavanské škole rozšířená výuka matematiky a přírodovědných předmětů, čímž mimořádně vzrostla prestiž místní školy.
Od roku 2000 proběhla ve školních zařízeních řada modernizací, přístavba vchodové části s šatnami, přebudováno sociální zařízení, počítačová učebna, půdní vestavba s moderními pracovnami, ale i výměna školního zařízení a nábytku. Vedení města věnuje místnímu školství velkou pozornost.
V roce 2005-2006 byl vybudován při škole víceúčelový sportovní areál, moderní dětské dopravní hřiště a hned v roce 2007 se zde konalo celostátní kolo dopravní soutěže mladých cyklistů pro sluchově postiženou mládež.
V roce 2007 probíhala oprava havarijního stavu střechy školní budovy II. stupně a
rekonstrukce učebny chemie a výstavba školního bufetu. V roce 2015 dostaly školní
budovy nový kabát – krásně barevně sladěnou fasádu.
Od školního roku 2007/2008 se ve škole učí podle nového vzdělávacího programu.

1927 – v červenci došlo k velkému rozvodnění potoka Balinka, což způsobilo nemalé škody.
K rozvodnění potoků docházelo v minulosti častěji. Například se Balinka rozlila v roce 1736, v roce 1775 vnikla voda až do zámku, v roce 1790 další povodeň, v roce 1806 vystoupala voda až k velké hospodě, v roce 1812 obrovské záplavy, voda dokonce v zámeckém průjezdu dosáhla výšky 2,5 metru. Často se rozvodnil i potok Ketkovický. Častěji zlobila Balinka, která je napájená řadou malých přítoků jak ze směru od Ketkovic, tak od Lukovan a Vysokých Popovic.
V roce 1930 byla zahájena regulace potoka Balinka. Přesto docházelo a dosud občas dochází k rozvodnění potoků, například 1942, 1956, dále obrovská povodeň na Ketkovickém potoce v roce 1977, pak v roce 1985, v roce 1997, což už si mnozí občané pamatují. Rovněž při tání ledů na řece docházelo ke škodám. Také v únoru 1997 vznikla na řece Oslavce vlivem tání ledová zátka, čímž hladina vody pod Kovářovým kopcem stoupla o 2 metry,voda se vylila z břehů a napáchala velké škody.

1927 – v tomto roce byla udělena Hugo Schalingerovi koncese na provozování autobusové
linky Oslavany-Tetčice

1927 - byl opětovně zvolen prezidentem republiky T. G. Masaryk.
Dne 13. 6. 1928 při cestě do Židlochovic projížděl T.G. Masaryk Ivančicemi, kde
bylo před Besedním domem zorganizováno setkání občanů s panem prezidentem.
Setkání se zúčastnilo také 400 žáků oslavanské školy.

1927 – v květnu se stala v elektrárně porucha na generátoru a musely být spuštěny záložní
stroje. Jak všichni víme, elektrárna vypouštěla u válu teplou vodu a celé okolí se sem chodilo proto rádo koupat. Po poruše teplota vytékající vody u elektrárenského válu stoupla. Brzy na to došlo oznámení, že nad splavem i pod splavem plave na vodě spousta leklých ryb. K takové události již jedenkrát došlo a místní rybářský spolek dostal odškodnění 3000,- Kč za uvaření ryb. Ale tentokrát se elektrárna bránila, dozor u válu hlásil, že spousta dětí a dospělých se při koupání bavilo „honěním“ ryb, házením kamenů, ubíjením klacky, ryby si dávali do sáčků a leklé je vypouštěli zpět do vody. Nepřipustili, že by teplota vody natolik stoupla. Západomoravské elektrárny tentokrát odmítly jakoukoliv vinu a rybáři odškodné nedostali.

1937 – 22. června nalezl Oldřich Kapler při exkurzi „Přátel přírody“, vedené Vilémem
Grossem, v Jiřiččí zmole velice vzácnou fosilní zkamenělou říční perlu. Byl to unikátní světový nález, v celém světě jich bylo nalezeno jen několik. Z toho důvodu byla darovnána do Prahy Národnímu muzeu do paleontologických sbírek. Na konci druhé světové války při bombardování Prahy bylo muzeum zasaženo právě v té části Národního muzea, kde byla perla uložena.
Takový byl osud vzácné zkamenělé perly nalezené u nás v Oslavanech.

1937 – u silnice vedoucí k Nové Vsi byly oslavanským zkrášlovacím spolkem, vedeným Vilémem Grossem, vysázeny mladé stromky - 65 třešní, 40 ořechů, 20 jabloní a 20 švestek

1937 – 8. 11. se konala v Padochově oslava výročí bitvy u Zborova. V budově Sokolovny v Padochově byla uložena schránka s prstí z bojiště u Zborova, kterou přivezli padochovští občané jako symbol hrdinství a lásky k drahé vlasti a národu.

1947 – při oslavách 1. máje byl přejmenován oslavanský důl Kukla na Důl Václav Nosek. Za příkladnou práci byl důl v roce 1957 poctěn státním vyznamenáním - Řádem práce.

1947 – 18. 7. byl zbourán 60 metrů vysoký komín bývalého oslavanského cukrovaru. Cukrovar byl vybudován bratry Stummerovými v polovině 19. století. Cukr se zde vyráběl 80 roků a byl vyvážen až do Egypta, Indie a Japonska. Cukrovar v sezóně zaměstnával až 600 pracovníků a mimo sezónu zde pracovalo 40 zaměstnanců. V létech 1890-1897 byl v cukrovaru zaměstnán jako pokladník Jan Preiss, jeho manželka Gabriela Preissová, spisovatelka, se po přestěhování ihned v Oslavanech zapojila do společenského života. Půjčovala knihy, s J.K. Součkem organizovali různé slavnosti, dokázali získat nadšené amaterské divadelníky, se kterými sehráli bezpočet divadelních her, operet a kabaretů a především získali další generace k pokračování.

1947-8 – bylo vybudováno v Zastávce moderní hornické učiliště a z toho důvodu byl z bývalé
učňovské hornické školy v Padochově zřízen hornický internát. Byli zde ubytováváni horničtí brigádníci a vyučení horníci.
V roce 1967 byl tento „internát“ uzavřen. Pak zde působilo několik let vojsko, po té byl prodán celý objekt soukromé firmě. Ta však nedokázala svůj podnikatelský záměr uskutečnit a nechala areál zchátrat na tolik, že pak řadu let nebyl o rozsáhlý objekt zájem.

1957 - v tomto roce byl v dolní části toku Oslavy přebudován válcový vodní jez s možností
regulace stavu vody nad válem. Pro Oslavaňáky to byl Orlík.
V roce 1959 byl vybudovaný jez také pod Dolinskou skalkou. Vznikla zde vodní nádrž s obsahem 2000 m3 vody. Říkalo se jí Lipno a stala se hned rekreační oblastí s možností koupání. Bohužel další rok (1960) při tání ledů bylo toto dílo zničeno. Opravit protrhlý jez se pokusili vojáci, přijeli do Oslavan a postavili si v Oslavě stanový tábor i s kuchyní. Škoda, že se nepodařilo jez pod Dolinskou skalkou udržet.

1957 - v tomto roce byla částečně plynofikovaná oslavanská elektrárna

1957 - v Oslavanech se objevují první televizory, občané si vybavují domy koupelnami,
elektrickými pračkami, vysavači, ledničkami a dalšími spotřebiči.

1977 - Buduje se nová ulice „U zámku“, v Letkovské, Havířské a Na Vyhídce a v ulici
Nádražní se budují nové chodníky, dále opěrná zeď Na Náporkách.
27. 11. bylo dáno do provozu provizorní autobusové nádraží.

1977 - 14. 7. se přihnal příval vody rozbouřeného potůčku Ketkovického. Voda plná bahna,
klestí a klád dosahovala u dělnického domu výše přes půl metru, zaplavila řadu domů, vyrvala dva betonové panely a valila se s hukotem překlenutým potokem. Po cestě otočila i osobní auto. Pohroma trvala přes hodinu.
Také v roce 1960 vyděsila řeka místní občany, když 13. 8. bylo z Velkého Meziříčí oznámeno, že se řeka Oslava rozvodnila o 140 cm. Oslavanští hasiči ihned zajistili kolem řeky hlídky. Velká voda dorazila kolem 23. hodiny, vše se zvládlo. O půl noci se šli dva hasiči pod spav Sokolovny ještě vykoupat a jeden z nich už nevyplaval. Bylo mu 25 let.

1977 – je zaznamenáno, že v tomto roce ve stráni za Archlebem byl upraven „smírčí kámen“ . Šlo o oboustranný křížový kámen v Kocourech, při lesní cestě do Čučic,
připomínající zabitého francouzského vojáka z doby napoleonských válek. Jde asi o
metr vysokou kamennou desku s velkým reliéfem latinského kříže na čelní i zadní
straně. Tento pomníček časem zarostl a nebyl k nalezení. V tomto roce jej našli
znovu usadili oslavanští Junáci. V roce 1997 zmapovali všechny křížové kameny
v okolí dva badatelé z Prahy a své poznatky zveřejnili v časopise Dědictví koruny
české.

1987.88 - bylo likvidováno uhelné prádo dolu Kukla, které existovalo u spodního mostu, poblíž elektrárny. Dnes má zde své krásné haly firma Metaldyne.

1997 – se konečně podařilo zařadit objekt oslavanského zámeckého areálu do programu
záchrany architektonického dědictví ministerstva kultury ČR a konečně mohlo
město žádat o státní dotace na revitalizaci této významné kulturní památky
Jihomoravského kraje.

1997 – u železničního nádraží u silnice na Ivančice byla otevřena čerpací benzinová
stanice. Na zámku byla zahájena výměna střešní krytiny.

1997 - 9. března obdržely Oslavany z rukou předsedy parlamentu ČR Miloše Zemana
prapor a znak města. Pečetě se znakem města (révový keř, hrozen, vinařský nůž ) byly
městysem Oslavany používány od roku 1599 (Volf Dětřich z Althanu).
1967 - v tomto roce byl vypracován neodborně návrh nového znaku města
s hornickými kladívky, elektrárenskými symboly a hroznem.
V roce 1997 - byla tato podoba znaku změněna na dnešní podobu. Znak již odpovídá
heraldickým pravidlům a vychází z nejstarší pečeti města.

1997 – v dubnu začaly být vybourávány betonové výplně těžní věže jámy Františka
v Padochově a 31. 12. 1997 v 11.00 hodin byla po téměř ročních demoličních pracích
odstřelem zlikvidována těžní věž dolu. Těžní věž byla vysoká 38,6 m. Celá akce byla
zachycena kamerou několika amatéry.

1997 - 1. 8. zahájila stavební firma WELT opravy v zámeckém areálu a to střech kaple, přilehlé sýpky a střech středního křídla. Byla provedena výměna části poškozeného krovu, položena nová krytina a provedeno oplechování. Termín dokončení – 1.10.1997. Sháněly se další finanční prostředky a s opravami se intenzivně pokračovalo.

1997 - 1. prosince byl z nařízení Okresního úřadu Brno-venkov zřízen Přírodní park Oslava.

2007 – 28. 4. – bylo u řeky na Ostrůvkách otevřeno sportovní přírodní hřiště (TJ Orel).

2007 – 1. května byla slavnostně od oslavanského zámku odstartována - „odemčena“ -
Templářská cyklostezka.

2007 – 11.-13.5. navštívila delegace z Oslavan partnerské město Schkeuditz. Návštěva byla navíc velice užitečná. Představitelé města Schkeuditz rozhodli o daru pro oslavanskou školu – kompletní vybavení chemické učebny v hodnotě půl milionu Kč.

2007 – byly dokončeny práce na modernizaci desetiletí zanedbávané Čučické ulice. Práce byly zhájeny koncem srpna 2006. Ulice byla vydlážděná až k silnici, usazeny nové chodníky, dokončeno nové osvětlení, stanovena parkovací místa a označena klidová zóna

2007 – 14.7. se konala v Oslavanech jubilejní 300. Karmelská pouť

2007 - probíhala závěrečná likvidace jámy Kukla v Oslavanech a dosypání propadu zásypu jámového stvolu. K propadu zásypu došlo také v roce 2008, dosypání bylo pak provedeno již kontrolním otvorem. Těžba z dolu byla ukončena v roce 1973.

2007 - 7. listopadu byla při příležitosti 430. výročí příchodu do Oslavan Kryštofa z Althanu,
stavitele oslavanského zámku, vysazena na nádvoří zámku nová lípa.

2017 - rok končící sedmičkou nezačal dobře. V polovině měsíce byla zjištěna v Moravském
Krumlově, Ivančicích a Letkovicích ptačí chřipka. Všichni okolní drobní chovatelé opeřenců museli pod pohrůžkou vysokých pokut nahlásit stavy chovaných ptáků. Následně proběhla likvidace a to aplikací smrtící látky injekčními stříkačkami nebo pomocí plynu. Smutná podívaná, mnohý z chovatelů neudržel slzy.
V polovině ledna 2017 schválil parlament reformu financování regionálního školství.
Uvídme, co to dobrého přinese.

Tím jsou vyčerpány letopočty končící číslem 7, dotýkající se historie Oslavan. Další sedmičku přináší letošní rok 2017. Jaký bude a co dobrého nám všem přinese teprve uvidíme.
Nezbývá než si přát, aby to byl rok šťastný a úspěšný.

Jarmila Plchová
 

 

26.2.2017, Pozvánka

V roce 2017 chystáme

  • panel rekonstrukce zámeckého parku
  • předělané vitríny "Cena města Oslavany"
  • panely "Významné osobnosti Oslavan" ve spojovacím krčku
  • prostor pro výměnnou výstavu - vzpomínka na J. Lysáka st. - milovníka přírody v povodí našich řek Oslavy-Jihlavy
  • doplnění panelů VS v roce 2016 a fin. sponzoři
  • rekonstrukce 3. místnosti hornické části muzea
  • uvažujeme o označení stromů v zámeckém parku

 

25.8.2016, Pozvánka

10 a 11. září proběhnou v Oslavanech historické slavnosti. Součástí programu je turistický den.

 

 

 

program je zde

 

14.5.2016, Oznámení

Reportáž o našm muzeu na Českém rozhlase

 Celý text a zvukový záznam jsou k dispozici na webu Českého rozhlasu

 

23.1.2016, Oznámení

Co chystáme v r. 2016

1. vyhotovení dokumentace výstav - historie Oslavan, řemesla, příroda, M. Elpl, E. Orlík, osobnosti

2. rekonstrukce výstav - osvobození, činnost vl. spolku, řemesla, V.Čapek, příroda

3. inventarizace depozitáře

4. vlaná hromada v.s. 24.2.

5. otevření muzea - duben - výstava minerálů

1.5.-30.9 2015

6. odemykání Templářské cyklostezky 1.5.

7. Karmelská pouť 16 a 17.7.

8. vyjížďka po pivovarské cyklostezce 27.8.

9. setkání bývalých zaměstnanců RUD a EPSO

10. Oslavanské historické slvnosti 10 a 11.9.

11. Turistický den - K pramenům těžby uhlí, vyjížďka po hornické stezce 11.9.

12 Zamykání Templářské cyklostezky 28.9.

 

13. závěr pracovního roku 2016 15.12.

 

1.1.2016, Oznámení

O Z N Á M E N Í - hornická sekce

O Z N Á M E N Í

Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska se sídlem Zámek 1, Oslavany

oznamuje, že na jednání představenstva dne 6. prosince 2015 byl na žádost

paní Jarmily Plchové, která od roku 1999 vedla organizačně sekci hornickou,

pověřen vedením sekce hornické člen dozorčí rady pan Petr Kubínský.

 

starší novinky: 1 | 2 | 3 | .. | 8 |