Notice: Undefined variable: errtype in /DISK2/WWW/rosicko-oslavansko.cz/www/_include/_fce.php on line 444 :: Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska

Archiv 2/11

21.8.2019, Pozvánka

Oslavany a významní umělci

V Oslavanech v kostele sv. Mikuláše máme vzácná díla barokních umělců. Jak se tato díla k nám dostala.

V roce 1764 zemřel oslavanský farář Karel Pápež. Nový farář byl investován 17. února 1764, stal se jím P. Jakub Friedrich. Kostel byl tehdy ve velmi špatném stavu a proto nový oslavanský farář usiloval od samého začátku o přestavbu kostela. Oporou mu byl jeho bratr Mikuláš Friedrich, kaplan kostela. V roce 1769 udělila konzistoř povolení a v roce 1770 byla přestavba kostela zahájena. Hlavními podporovatelkami výstavby byly cisterciačky starobrněnského kláštera, tehdejší majitelky oslavanského panství, včele s abatyší Antonií de Ulrici. Klášter poskytl především stavební materiál.

Budovala se jednoduchá barokní stavba s využitím severní a jižní části zdiva původního kostela. Jižní kaple (svatého Rocha) byla zbořena, zdi zvýšeny a loď byla zaklenuta půlkruhovou klenbou. V roce 1780 byla zbořena původní věž, která dříve stávala stranou kostela při severní straně u cesty k Nové Vsi, jak jen zaznamenáno ve farní kronice. Nová věž byla v roce 1789 dostavěna, tehdy 32,7 m vysoká (zvýšená na 42 m byla v roce 1900).

V roce 1782 byl císařským výnosem Josefa II. klášter Králové na Starém Brně zrušen a patronát fary i celé oslavanské panství, které cisterciačkám patřilo, připadlo náboženskému fondu. Kostel sv. Mikuláše ztratil hlavního podporovatele. Nové brněnské biskupství nebylo ochotno a schopno nějakým způsobem pomoci a tak se stavba protahovala. Dokončení se páter Jakub Friedrich nedočkal. Zemřel v roce 1796 dne 10. dubna a za půl roku zemřel i jeho bratr. Novým farářem se stal páter Jakudín Durdík, bývalý pavlán z Vranova a po zrušení vranovského kláštera v r. 1784, byl farářem v Řeznovicích. V Oslavanech sloužil od roku 1796 do roku 1829, kdy zemřel.

V roce 1799 byl kostel sv. Mikuláše dostavěn a konečně i finančně vyrovnán. Bylo přistavěno kněžiště, odstraněny boční kaple a kostelní sloupy, kostel byl zvednut a vybudovány tři oltáře. Nad hlavní oltář byl umístěn velmi ceněný obraz sv. Mikuláše od jezuity Ignáce Raaba. Dále zde byly umístěny dva postranní oltáře, a to oltář sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého. Oba s alabastrovými sochami světců.

Jezuita Ignác Raab (1715-1787) patřil ve své době mezi významné umělce. Byl autorem řady obrazů a fresek v kostelích, klášterech a v různých církevních stavbách. V závěru života přesídlil do cisterciáckého kláštera na Velehradě, kde 2. února 1787 zemřel. Velice jsou ceněné především jeho oltářní obrazy. Litujeme, že původní obraz sv. Mikuláše nad hlavním oltářem v oslavanském kostele, dílo Ignáce Raaba, muselo být v roce 1905 nahrazeno kopií, kterou namaloval farář, umělec, akademický malíř, grafik, ilustrátor a spisovatel P. Eduard Neumann (1862-1937). V létech 1893-1904 byl farářem v Rohožné v Čechách, v kostele sv. Erasma. Tehdy navrhl pro kostel sv. Erasma podobu hlavního oltáře, namaloval 14 obrazů křížové cesty a navrhl barevně zdobená okna. Řadu jeho sakrálních maleb lze najít v dalších kostelích a obraz "Hold Slovanů sv. Cyrilu a Metoději" namaloval pro Velehrad. A byl to právě P. Eduard Neumann, který v roce 1905 namaloval pro Oslavany kopii původního obrazu sv. Mikuláše Ignáce Raaba a tato kopie zdobí hlavní oltář našeho kostela dodnes.

Hlavní oltář i oba oltáře postranní ve stylu pozdního baroka ze štukového mramoru, rovněž tak dvě alabastrové sochy světců umístěné na postranních oltářích, jsou dílem významného moravského barokně-klasicistního sochaře, řezbáře a štukatéra, Ondřeje (Andrease) Schweigla (1735-1812). Jeho i otcova brněnská dílna vybavovala církevní i světské stavby po celé Moravě až po Slezsko. Nejvíce prací Ondřeje Schweigla se nachází na území města Brna. Jeho prací jsou sochy oltářů kostela sv. Jakuba v Brně, interiér katedrály sv. Petra a Pavla v Brně a hlavní oltář kostela sv. Václava Brno-Obřany, ale také sochy v klášteře „Porta coeli“ v Předklášteří u Tišnova, v bazilice ve Křtinách a kostele ve Vranově. S jeho pracemi se můžeme setkat ve Vizovicích, Buchlovicích, na Pernštejně a také v Oslavanech.

Ondřej Schweigl velice úzce spolupracoval s Franzem Antonem Maulbertschem (1724 -1796), rakouským freskařem, rytcem a malířem oltářních obrazů. Franz Anton Maulb(p)ertsch, dvorní malíř císařovny Marie Terezie, je považován za nejvýznamnějšího středoevropského malíře rokoka či pozdního baroka druhé poloviny 18. století. Mnohá jeho díla lze najít v Rakousku, Maďarsku, Slovensku a u nás v České republice jsou jeho dílem např. frezky v obdivovaném filozofickém sále strahovské knihovny, v lenním sále kroměřížského zámku, v mikulovském zámku, v letním refektáři a knihovně kláštera Louka u Znojma. A zřejmě jeho nádherné dílo - křížovou cestu - máme u nás v kostele sv. Mikuláše v Oslavanech. Jde o 14 obrazů nesmírné ceny.

V roce 1773 a 1774, to znamená v době budování nového oslavanského kostela, podnikl oslavanský farář páter Jakub Friedrich dvě cesty do Říma, ze kterých na vlastní náklady přivezl z římských katakomb ostatky sv. Celestina a sv. Feliciána, které tehdy upravily starobrněnské cisterciačky, tehdejší majitelky oslavanského panství, do skleněných skříní u bočních oltářů kostela. V roce 1952 byly odstraněny. Traduje se, že Maulbertschovu křížovou cestu možná přivezl současně s ostatky svatých z Říma farář P. Friedrich, ale také je uváděno, že je pravděpodobnější, že byla přivezena současně s kostelními rouchy ze zrušeného premonstráckého kláštera v Louce u Znojma. Právě loucký klášter stejně jako cisterciácký klášter na Starém Brně, kterému patřil statek Oslavany, byl zrušen císařem Josefem II. při josefinských reformách v létech 1782-84.

Paní Marie Krýdlová ve svém článku na pokračování v Okně 7-8/2006 a 9/2006, který je podle pisatelky přepisem článku (autor uveden není) zveřejněném v brněnských novinách „Nedělní den“ z 8. 12. 1941, uvádí, že v oslavanské farní kronice je zaznamenáno, že farář Fridrich zaplatil také 14 zlatých dukátů za křížovou cestu, kterou koupil jeho bratr Mikuláš Friedrich za svého pobytu v Římě. Dále se v článku uvádí, že tato zpráva o koupi křížové cesty je pravděpodobně mylná a křížovou cestu koupil farář Jakub Friedrich s krásnými kostelními rouchy ze zrušeného kostela v Louce u Znojma, kde Maulbertsch rovněž pracoval se Schweiglem. Tolik článek. Ale v oslavanské farní kronice je uveden nejen zápis o koupi, ale také že Mikuláš Friedrich obdržel v Římě dne 8. dubna 1768 od papeže Klimenta XIII. povolení ke svěcení.

Stále zůstává nezodpovězena otázka, jak se toto vzácné dílo vlastně do Oslavan dostalo? Měla jsem snahu tuto problematiku upřesnit. Pokusila jsem se navázat kontakt s Louckým klášterem a pomocí internetové stránky požádala o pomoc. Ozvala se mi architektka města Znojma, paní ing. arch. Iveta Ludvíková. Ve své odpovědi nám podala cenné informace. V listopadu 1995 zpracoval PhDr. Petr Kroupa „Stavebně historický průzkum bývalého premonstrátského kláštera“ - (budovy jsou ve správě Okresního úřadu Znojmo). Od paní architektky jsme obdrželi část tohoto elaborátu, kde se na stranách 63-67 uvádí seznam věcí, sepsaný při inventuře dne 29. 7. 1784, v den zrušení premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. Bohužel, po důkladném seznámení s tímto soupisem, jsem křížovou cestu od Maulbertsche v soupisu vyjmenovanou nenašla. Mešní roucha v soupisu vyjmenovaná jsou. Předpokládám, že pokud by v louckém klášteře v té době tato křížová cesta byla, určitě by do soupisu byla zařazena nebo přímo uvedeno, kam bylo těchto 14 cenných obrazů darováno či umístěno. Zřejmě se blíže k pravdě nedopátráme. Jen ještě doplním, že v roce 1931, téměř po 150 létech, byla křížová cesta opravena panem Pokorným z Tišnova za 14 tis korun. Nové rámy a nápisy zhotovila firma Rek a Prosecký z Brna. Probíhaly další opravy a do kostela byla pořízena 120 cm vysoká socha sv. Terezičky se 130 cm vysokým podstavcem, dílo akad. sochaře a malíře Františka Fabiánka (1884-1967), bratra tehdejšího faráře. Fr. Fabiánek byl žákem profesora Myslbeka. S jeho monumentálními plastikami, podobiznami i pomníky se můžeme setkat v Brně, Karviné, Šumperku v Jevíčku, Hradci Králové a dalších místech.

Tedy odkud se k nám dostalo vzácné dílo nejvýznamnějšího středoevropského malíře rokoka a pozdního baroka druhé poloviny 18. století Franze Antona Maulbertsche – stoprocentně říci neumíme, ale vše nasvěčuje tomu, že byly přivezeny z Říma.

Myslím, že je však podstatné, že můžeme být pyšní na to, že máme u nás v oslavanském kostele sv. Mikuláše vzácná díla barokních umělců Ignáce Raaba (kopii od P. Eduarda Neumanna), Ondřeje Schweigla a Franze Antona Maulbertsche.

Jarmila Plchová

 

Prameny:

Kroupa, P.: Stavebně historický průzkum bývalého premonstrátského kláštera. Znojmo 1995

Kyselák, J.: Farní kostel sv. Mikuláše v Oslavanech, Okno 3,4/1995

Farní kronika a Wikipédie

 

21.8.2019, Pozvánka

150 let oslavanské pošty

V letošním roce 2019 si připomínáme 150 let od založení oslavanské pošty.

Poštovní úřad v Oslavanech byl zřízen 31. srpna 1869.*)

Nejdříve pár vět k pošťácké historii.

Fungující pošta je jednou z podmínek pro mezinárodní uznání státu. Pravidelné poštovní spojení v českých zemích se začalo budovat po nástupu Habsburků na český trůn. Arcikníže Ferdinand I. Habsburský byl korunován za českého krále v říjnu 1526 (vládl do roku 1564) a tím byly země Koruny české začleněny do svazku rakouských dědičných zemí a Uher. První pravidelná poštovní trať Praha-Vídeň byla císařem zřízena hned po korunovaci v roce 1526. Císař využil služeb a zkušeností šlechtické rodiny Taxisů, kteří tehdy měli na poštovní přepravu po velké části Evropy téměř monopol a kurýrní poštovní přepravu organizovali už od konce 13. století. Císař úkolem pověřil tehdejšího nejvyššího dvorského poštmistra Antonína Taxise.

Cesta koňmo mezi Prahou a Vídní trvala 36 hodin. Hned v roce 1527 začaly být budovány stálé poštovní stanice, kde se pak vyměňovali a přepřahali koně jízdních kurýrů. Pošta byla vypravována dvakrát týdně a sloužila téměř výhradně císaři. Teprve za císaře Maxmiliána II. (1564-1576) začaly být přepravovány také soukromé listovní zásilky a balíky a pak za vlády císaře Rudolfa II. (1576-1611) byly poštovní služby rozšířeny o přepravu osob.

Jenže cizí vyslanci, sídlící v Praze u císařského dvora, habsburské poště nedůvěřovali a přepravu své pošty svěřovali vlastním jízdním poslům. V roce 1564 byl pro dluhy a nepořádky sesazen a uvězněn v pražské Bílé věži pražský poštmistr, synovec Antonia Taxise, Kryštof Taxis. V roce 1578 došlo k obrovskému skandálu, kdy si arcikníže Matyáš stěžoval na otvírání soukromých dopisů v tajně zřízeném černém kabinetu.

Po Bílé hoře získali úřad nejvyššího dvorského poštmistra v Čechách jako dědičné léno příslušníci rodiny svobodných pánů Paarů a v roce 1622 získali i nejvyšší dvorský poštovní úřad ve Vídni. Tento rod z Lombardie zbohatl z pobělohorských konfiskací majetku české nekatolické šlechty a neskutečné bohatství pak získal z provozování poštovních služeb všemi příslušníky rodu Paarů. Rodové pošty byly Paary drženy až do roku 1722, kdy jim je násilně odňal císař Karel VI. a vrátil je státu. Hrabě Paar však titul nejvyššího dvorského poštmistra používal dál a jeho rod až do roku 1918 měl poštovní služby bezplatné.

První doložená zmínka o poště v Brně pochází z roku 1623, tedy z období po Bílé hoře, kdy byl zbaven funkce poštovní správce Valentin Santora. Důvodem byla jeho víra. Jako nekatolík musel v březnu 1625 opustit Brno.

Za vlády císaře Ferdinanda II. (1617-1637) používat soukromé posly-kurýry bylo zakázáno a právo pošty bylo podřízeno výsostnímu právu panovníka. V praxi se to však moc nedařilo. Teprve za panování Marie Terezie (1740-1780) došlo k úplnému postátnění a centralizaci poštovnictví v celé monarchii a dosavadní jízdní poslové byli zrušeni. V případě, že by neuposlechli a pokračovali v pokoutní poštovní přepravě, měli být vsazeni do vězení. Tímto byli zrušeni i všichni jízdní poslové, kteří dopravovali poštu na trase Rosice, Náměšť, Třebíč, Jihlava, Kutná Hora, Kolín, Praha. V roce 1748 byl přijat nový poštovní řád a rok na to byl v Brně zřízen úřad „Vrchní poštovní správa“, kam spadaly všechny moravské poštovní úřady. V českých zemích byly zavedeny diligence, tj. kočárové vozy, které jezdily na předepsaných tratích podle jízdního řádu a přepravovaly poštu a posléze i pasažéry.

První diligence z Vídně přes Brno a Olomouc do Vratislavi vyjela v roce 1749, tedy před 270 lety. Poštovní vůz měl vždy na cestách přednost. Byly budovány nové široké štětované silnice – státní, říšské ad. a přepřahací stanice byly účelně rozložené ve vzdálenosti maximálně 3 mil, tedy asi tři hodiny cesty od sebe. Zde se původně přepřáhali koně a byly zde kůlny pro vozy, případně hostinec a kovář s kolářem, kteří zajišťovali servis. Takovéto strategické místo, vzdálené asi 3 míle od Brna, bylo v dnešní Zastávce na křižovatce cest do Rosic, Ivančic, Náměště a Velké Bíteše. Na mapě z počátku 18. století je v zalesněné oblasti mezi Rosicemi a Popovicemi bez udání názvu značka napajedla. Před těžbou uhlí zde, v této části tehdejšího rosického panství, stávala jen jediná budova, která sloužila s největší pravděpodobností právě ke shora uvedeným účelům.

V roce 1752 byla zřízena poštovní stanice v Rosicích. Měla společné vedení s poštou v Třebíči.V prvních létech patřilo k této stanici 10 koní, dva čeledíni, hlídač a poštmistr.V roce 1785 byla stanice zrušena a přestěhována do Ostrovačic, kde se pak až do roku 1821 vybíralo silniční mýto. C. k. poštovní vozy zde musely platit mýtné jeden krejcar z každého koně.

Postupně začala poštovní službu využívat široká veřejnost a to si vyžádalo zřízení husté sítě poštovních úřadů, expedic a sběren. S narůstajícím poštovním provozem bylo nutno řádně zásilky označovat. Z toho důvodu vyšlo 17. června 1769 nařízení uvádět místo podání poštovní zásilky. Pro zrychlení značení bylo v roce 1781 zavedeno razítkování dopisů.

Dne 5. listopadu 1837 byl vydán nový poštovní zákon, který u nás platil až do vydání československého poštovního zákona v roce 1937. V roce 1850 vyšly první poštovní známky na rakouském území a 1. října 1850 byl v Brně, Olomouci a Bohumíně zpřístupněn veřejnosti telegraf. Od 1. května 1852 bylo zřízeno v Brně C. k. ředitelství pošt a telegrafů a spravovalo řadu poštovních úřadů na Moravě a Slezsku.

Pošta v Rosicích, zrušená v roce 1785, byla v roce 1851 obnovena a v Zastávce (Božím Požehnání) byla dne 29. ledna 1858 zřízena pobočná poštovní expedice. Od roku 1856 byla Zastávka spojena s Brnem právě vybudovanou „uhelnou“ železniční dráhou.

Před 120 lety l. září 1899 byl zřízen poštovní úřad ve Zbýšově a ve stejném roce také v Babicích. Před tím spadaly obě obce do doručovacího obvodu listovních zásilek rosické poštovní expedice.

Z historie ivančické a oslavanské pošty

V roce 1837 byl vydán nový poštovní řád a také poštovní mapka, která dokládá už rozsáhlou síť poštovních stanic. Na této mapce je ivančická stanice zaznamenaná pod číslem 63 a označena jako trasa, kde se přepravovaly jen listovní zásilky, a tato trasa pokračuje na Moravský Krumlov, který má číslo 23. V roce 1839 v Ivančicích vznikla tak zvaná listovní sběrna (Briefsammlung) a k 1. květnu 1841 byl v Ivančicích zřízen plnohodnotný poštovní úřad.

Dne 31. srpna 1869 byl zřízen poštovní úřad v Oslavanech. Před tím, v době působení těžařů Müllerů na Oslavansku (1785-1869), docházel jejich posel denně (jak uvádí Hugo Dusík v kronice „Černé dématy - Rod pánů Müllerů“) s brašnou na zádech pro poštu na poštovní stanici do Ivančic.

Služeb oslavanské pošty, zřízené v roce 1869, už Müllerové v rodinném těžařském podniku nevyužili, protože ve stejném roce své doly prodávají vídeňské Innerbergské společnosti. Poslední majitel oslavanského těžařstva Jan Daniel Müller zemřel v Havírně v roce 1875 a jeho syn František v roce 1901. Oba jsou pohřbeni na oslavanském hřbitově.

Po otevření pošty v Oslavanech až do roku 1912, tedy do té doby, než byla postavena Kounicko-ivančicko-oslavanská železniční dráha, byla přivážena pošta do Oslavan z Ivančic koňmo. Balíky a dopisy z Ivančic přivážel nejprve Václav Štoksa, pak pan Zimmermann a po něm Karel Linhart. Od července 1912 jezdil pro poštu Karel Linhart už na vlakové nádraží až do roku 1920. Po něm do roku 1935 Jan Polák. Od roku 1935 dováželi z oslavanského nádraží poštu sami pošťáci na velké dřevěné dvoukolce až do roku 1949. Pak do roku 1957 přivážel poštu s koněm a bryčkou Daniel Vincenc. A od roku 1957 přiváží a odváží poštovní zásilky poštovní auta. Tehdy se říkalo „autokurz z Brna“. V posledních létech jsme si zvykli na doručování balíků přímo do domu na adresu příjemce a to jak poštovními auty, tak soukromými přepravními firmami.

První poštovní úřad v Oslavanech byl zřízen v domě prvního poštmistra Leopolda Kristiána (stávající pošta), dům číslo popisné 36, dnes ulice Hlavní 24. Tehdy to byl dům přízemní. Do dnešní podoby byl postaven v roce 1912 stavitelem Ryšavým z Ivančic. Poštmistra Leopold Kristián vykonával do roku 1883 a po něm řídila poštu do roku 1890 jeho žena Žofie Kristiánová.

V roce 1890 byla pošta přestěhována na „Městečko“, dnešní náměstí 13. prosince (současná prodejna květin), tehdy dům číslo popisné 225 pana Maliny. (Tento dům později vlastnila židovská rodina Hugo Schallingera. Celá rodina byla za druhé světové války vyvražděna nacisty.) V létech 1890-1919 vykonávala poštmistrovou Leopolda Malinová-Kusá. Z korespondence oslavanského cukrovaru z července 1914 zjišťujeme, že oslavanský cukrovar měl tehdy již státní telefon s číslem 3, to znamená, že na této poště byla v provozu telefonní ústředna, od kdy jsem nezjistila. V té době již zde pracuje elektrárna a doly a jistě i tyto firmy měly zřízené telefonní spojení. V českých zemích byl zaveden telefon už v roce 1881.

Od roku 1919 do roku 1934 zastával úřad poštmistra Antonín Zíta. V městské kronice Oslavan zaznamenal kronikář Jan Sekanina, že v Oslavanech je v roce 1932 poštovní úřad telegrafní a telefonní úřad a od 20. října 1931 sídlí v domě č. 47 (Zámecká ulice č 11, dříve Čapkova ulice). Zde byla pošta až do roku 1952, kdy byla přestěhována zpět na místo první pošty – na ulici Hlavní a zde je dosud. Možná, že bude zajímavé připomenout stav pošty před 70 lety - v roce 1949. Ve II. Pamětní knize Oslavan (rok 1949) je uvedeno:

„Poštovní úřad je umístěn v čísle 47 v Zámecké ulici v domě, který patří Lesní správě v Moravském Krumlově. Je to jedna z nejhorších pošt v brněnském kraji. Ve dvou tmavých a nezdravých místnostech je starý nábytek a stará ruční ústředna, která nevyhovuje dnešnímu provozu. K oslavanské poště patří obce: Čučice, Nová Ves a Biskoupky. Vedoucím poštovního úřadu byl do 30. září 1949 Jan Matal, po něm nastoupil Julius Peichal. Účastnických telefonních stanic tehdy bylo 35, telefonních hovorů bylo uskutečněno 11 000, v roce 1949 bylo přihlášených 999 rozhlasových koncesionářů“.

Od roku 1934 do roku 1946 byla vedoucí pošty paní Marie Součková, pak do roku 1949 Jan Matal a od roku 1949 do 1959 Julius Peichl.

V roce 1953 je tedy poštovní úřad zpět na ulici Hlavní (tehdy Rudé Armády č. 24 a v té době dům patřil manželům Pivničkovým. Paní Pivničková byla dcerou Žofie Kristiánové a v roce 1890 se provdala za ing. Cibulku).

Poštovní úřad byl už vybaven na tehdejší dobu moderní telefonní ústřednou.

Pošta Oslavany, Hlavní č. 24. Foto: Barbara Dvořáková, 2019

Občané chodili telefonovat přímo na poštu. Později byly i v Oslavanech vybudovány veřejné telefonní budky a v nedávné době pro nevyužívání byly zase zlikvidovány. Získat v minulosti telefonní číslo - soukromou pevnou telefonní linku a tím spojení až do domu, bylo problémem. Čekací doba byla i několik let. V devadesátých létech telefonní a telegrafní provoz přešel pod samostatný podnik Telecom. Z důvodů digitalizace telefonního spojení byla postavena nová přízemní budova s digitální ústřednou v ulici Mlýnské. V roce 2002 došlo k přečíslování meziměstských obvodů. Dnes vlastnit telefonní přístroj je naprostou samozřejmostí, mobil vlastní dokonce už děti v předškolním věku. Rodiče tak jsou ve spojení se svými dětmi nepřetržitě. Jak jsme to v minulosti dělali, už ani nevím. Tehdy však více než dnes platila důvěra, slovo a domluva. Slovo rodičů i učitele.

V roce 1959 přebírá vedení oslavanské pošty Karel Fučík a od roku 1976 do 1991 paní Evženka Kocábová, roz. Grossová. Od tohoto roku do současnosti vykonává funkci vedoucí pošty na Hlavní ulici paní Jitka Holá, roz. Langová. V roce 1999 byly pod správu oslavanské pošty zařazeny pošty Nová Ves a Ketkovice.

V roce 2014 byly poštovní doručovatelky převedeny do Ivančic, kde bylo zavedeno motorizované doručování pošty do přiřazených obcí, tedy na Hlínu, do Neslovic, na Kratochvilku, do Padochova, Oslavan, Nové Vsi, Biskoupek, Čučic, Ketkovic, Hrubšic, Řeznovic a Budkovic. Tuto službu vykonává 14 doručovatelek.

V Oslavanech jsou nyní zaměstnány čtyři pracovnice, které na dvou přepážkách obsluhují zákazníky. Druhá přepážka má ještě výdejní prostor pro balíky. V současné době pošta pouze přijímá veškeré druhy poštovních zásilek, vydává uložené zásilky a vykonává činnosti pro obchodní partnery jako je Československá obchodní banka a Českomoravská stavební spořitelna. Dále pošta prodává tisk, losy, obalový materiál, komisní zboží a provádí dobíjení mobilních telefonů.

Tedy oslavanská pošta slaví 31. srpna letošního roku 150. výročí od zahájení provozu.

Při této příležitosti si vzpomínáme na dlouhou řadu pošťáků a pošťaček, kteří denně za každého počasí nám s úsměvem přinášeli až do domu i do nejodlehlejších částí Oslavan čerstvé noviny a písemnosti, ale i místní zprávy a často potěšili i vlídným slovem. Byli součástí každodenního života občanů a s řadou z nich je za roky služby pojilo i přátelství. U nás tomu tak aspoň bylo. Bydleli jsme na Podlesí-Mašinka a maminka každý den vyhlížela poštovního posla a v případě, že pekla něco sladkého, měla připravenou i malou ochutnávku. Od roku 2014 došlo i zde ke změně a do Oslavan přijíždí poštovní doručovatelky už auty z ivančické pošty. Je potěšující, že i tyto mladé dámy svoji službu vykonávají s úsměvem a vlídností.

Blahopřejeme všem pracovnicím oslavanské pošty k významnému výročí a děkujeme za všechny služby, které pro nás vykonávají. Současně patří naše poděkování i všem milým doručovatelkám, které nám každý den, za každého počasí, přináší zprávy až do našich domovů.

Přejeme vám ať se vám daří jak v osobním životě, tak v pracovní činnosti a ať se v posledních létech složitá ekonomika České pošty obrátí konečně k lepšímu a obstojí s hvězdičkou v konkurenci s projektem Pošta Partner.

Jarmila Plchová

 

PRAMENY:

*)Poštovní muzeum Praha, Mgr. Ondřej Švehelka, PhD.

Kol.autorů: Rosice – 100 let městem

Kol.autorů : Oslavany – 900 let

Zpravodaj Okno, Pošta Ivančice, Wikipedia

 

8.7.2019, Pozvánka, DŮLEŽITÉ

312. Karmelská pouť v Oslavanech

V termínu 12. - 14. 7. 2019 se koná v Oslavanech již tradiční 312. Karmelská pouť.

Těšit se můžete na bohatý doprovodný program.

V pátek 12. 7. 2019 se promítá Letní kino v zámeckém parku s názvem: "Po čem muži touží". 

Naše muzea na zámku jsou samozřejmě pro návštěvníky otevřená a to jak v sobotu, tak i v neděli od 9 do 17 hodin. Poslední vstup je možný v 16 hodin.

Velmi se na Vás těší tým průvodců VSRO!

 

 

12.6.2019, Oznámení, DŮLEŽITÉ

Reportáž o zámecké kapli v Oslavanech

V pátek 7. 6. 2019 redaktor Petr Tichý z Českého rozhlasu Brno natáčel reportáž o zámecké kapli v Oslavanech se členem Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska s RNDr. Lubomírem Rejlem a s místostarostou Oslavan Ing. Svatoplukem Staňkem.

Reportáž s krásným článkem a fotografiemi si můžete prohlédnout zde:

https://brno.rozhlas.cz/restauratori-zacali-opravovat-vychodni-kridlo-byvaleho-zenskeho-klastera-v-7960721?fbclid=IwAR08rPp1-N-fuUfc0kkiyTpFfDmoCRd6xADuBizu928Wr5QeqsNzbHoucmw

Zámecká kaple se nyní opravuje, projde také náročným restaurátorským průzkumem. Proto kaple bude uzavřená na 3 roky, hlavně v teplých měsích roku, jelikož v zimě se na kapli nedá pracovat. 

Už nyní se těšíme na nový vzhled kaple, kde se v minulosti uskutečňovaly svatební obřady, koncerty s vážnou hudbou, výstavy, velmi výjimečně církevní obřady a další akce. 

 

 

1.6.2019, Oznámení, DŮLEŽITÉ

Informační letáček VSRO - Kuchyně našich babiček

Již druhým rokem máme krásnou expozici - KUCHYNĚ NAŠICH BABIČEK.

Připravili jsme na toto téma také informační letáček.

Když k nám do muzea zavítáte, tak v přízemí je HASIČSKÉ MUZEUM a v druhém patře sbírky Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska.

Jste u nás srdečně vítání!!!

 

28.5.2019, Pozvánka, DŮLEŽITÉ

Nový informační letáček Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska

Pro turistickou sezónu 2019 jsme pro návštěvníky, přátelé, kamarády, turisty, Oslavaňáky a pro všechny, kteří se o nás chtějí dozvědět více, připravili nový leták Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska.

Těšíme se na turistickou sezónu 2019, která odstartovala 1. května 2019 a bude končit 30. září 2019.

Neváhejte a navštivte naše muzea na zámku v Oslavanech.

Jste k nám srdečně zváni!

Zdraví členové Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska

 

1.5.2019, Pozvánka, DŮLEŽITÉ

PRVNÍ MÁJ na zámku v Oslavanech

Počínaje dneškem prvním májem až do konce září 2019 jsme odstartovali novou turistickou sezónu 2019.

Na první máj máme otevřeno od 9 do 17 hodin. Dopoledne v zámecké zahradě hrála dechovka a svůj stánek zde měli KSČM. Na zámeckém nádvoří se odemykala v 11 hodin Templářská stezka a od 14 hodin zde hrála sympatická živá kapela.

Můžete k nám na zámek dorazit do Vlastivědného muzea i Hasičského muzea o víkendech od 9 do 17 hodin, poslední vstup je v 16 hodin.

V červenci a v srpnu k nám můžete zavítat také od úterý do neděle mezi 9 a 17 hodinou.

Na Vaši účast se těší členové Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska a průvodci

 

8.4.2019, Pozvánka, DŮLEŽITÉ

Mezinárodní prodejní výstava minerálů v Dělnickém domě v Oslavanech

V rámci Mezinárodní prodejní výstavy minerálů, drahých kamenů a šperků, která se uskuteční 13. 4. - 14. 4. 2019 v Dělnickém domě v Oslavanech tvořivé dílničky pro děti pod vedením geoložky Kateřiny Polínkové (členky VSRO). Děti si mohou vybarvit kamínky a oblázky, mohou kreslit na ulity šneků, na dřevěné kolíčky a další fajn aktivity.

Dílničky v sobotu 13. 4. 2019 budou připraveny od 11:00 do 12:00 hod, odpoledne od 15:00 hod do 16:00 hod.

V neděli potom 14. 4. 2019 od 11:00 do 12:00 hod, odpoledne pak od 13:00 do 14:00 hod.

Součástí akce bude taky zajímavá geologická přednáška, taktéž pod taktovkou Kateřiny Polínkové, která se bude konat v sobotu 13. 4. 2019 od 13:30 do 14:30 a v neděli 14. 4. 2019 od 13:00 do 14:00 hod.

Budou připraveny ke shlédnutí minerály, horniny, zkameněliny a přírodniny z celého světa, taky z významných českých lokalit, ale také z Rosicko-oslavanského revíru. Těšit se můžete i na bižutérii, kterou přednášející sbírá a kterou se ráda krášlí.

Jste srdečně zvaní, vstupné je v rámci vstupného na prodejní výstavu⚒.

Máte příležitost navštívit Muzea na zámku v Oslavanech, které se v rámci naší akce již pravidelně mimořádně otevírají před začátkem sezóny. Otevřeno bude 13. 4. a 14. 4. 2019 od 9:00 do 17:00 hod s posledním vstupem v 16:00 hod.

Určitě navštivte i zámek s Muzeem hornictví a energetiky, vlastivědným muzeem a Hasičským muzeem.

Těšíme se na Vaši hojnou účast, členové VSRO.

Info na akci můžete najít zde: https://www.facebook.com/KulturniInformacniStrediskoOslavany/posts/2650753098331241?__xts__[0]=68.ARBdVN7bq1jUpNbjRygckJTCg_5IVqtVjrkPHxCqubRYeFIKSfvxDgbH61x0mWCt17r1yXhxQ3DhhGbt-n71tLeOQmJigY7HGPATH5Al6RbLAXXRxS1J6DaCmsN8o_8oRIm2A5ARuKNW44B5BjcIzKYobIKRsCAeDCO8LpOuqblUnVxN5gsREeja5p98CKqgLZ_eEde4hT5vGzSUVHaVFtua7iPSveLr-K1SYofc4GkAJrp88AZCSdOz_dU3DNQ1J9S6BibjGu0ahw325RiEOyAsym5eJMZ-h3ZR_FttJEtG1FUMfqYVu6Glzs3_czDmQ3_PZ2mvOGEU_PCI2eRa8avQug&__tn__=-R

 

10.3.2019, Pozvánka, DŮLEŽITÉ

Povídání ve štole

Jak se vlastně to naše uhlí kopalo? Používala se nějaká mechanizace, nebo to vše bylo jen o ,,zbijaku" a bylo poslední uhlí opravdu vykopáno v roce 1992? To vše se můžete dovědět ve středu 24. 4. 2019 od 17:00 hod přímo ve štole na druhém zámeckém nádvoří. Vstup je volný, jen je zákaz nošení cigaret a digitálních hodinek do dolu⚒

Zdař Bůh!⚒

Příspěvek na FB: https://www.facebook.com/rosicko.oslavansko/photos/a.194403100755709/1056669991195678/?type=3&theater

 

10.3.2019, Pozvánka, DŮLEŽITÉ

Povídání o kuchyni našich babiček na téma VELIKONOCE

Co vše se dělo v kuchyních našich babiček, jaké se provozovaly řemesla v zimním období, to už víme, ale na Velikonoce?

Přijďte si poslechnout další ze série povídání o kuchyních našich babiček, tentokrát ve středu 17. 4. 2019 od 17:00 hod v Muzeu hornictví a energetiky na zámku v Oslavanech.

Vstupné dobrovolné.

Jste srdečně zvání i s dětmi.

Příspěvěk na FB:
https://www.facebook.com/rosicko.oslavansko/photos/a.194403100755709/1056669621195715/?type=3&theater

 

starší novinky: 1 | 2 | 3 | 4 | .. | 11 |