MUDr. Karel Franz (1864–1933)
Karel Franz se narodil v Rosicích 18.3.1864. Vychodil klasické gymnázium v Brně a lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde promoval v r. 1888. Zajímavost: byl jedním z vybraných českých mediků, kteří pietně ukládali do rakve tělo Bedřicha Smetany. Snad možno uvést to, že byl výborný houslista – byla to jeho celoživotní radost.
Po promoci nastoupil služby vojenského lékaře, samozřejmě ještě za starého Rakouska-Uherska. Specializoval se nejprv jeko bakteriolog (v Budapešti) a pomáhal zmáhat epidemie v armádě i mimo ni – zejména choleru. Po kratším působení v Plzni se stal přednostou interního oddělení posádkové nemocnice ve Vídni (1897–1913).
Jeho trvalý zájem jak vědecký, tak praktický však upoutala tuberkulóza, hrozivě rozšířená jak v civilní Vídni, tak i v armádě, kde byl postižen nejvíce pluk odvelený do bosny. Odbornou činnost dr. Franze nelze zde popisovat, proto jen to hlavní: Franz – který se znal s dr. Kochem, objevitelem bacilu tuberkulózy – jako první odborník rozpozal Kochova tuberkulinu v diagnostice TBC a použil kožní tuberkulinové reakce ve velkém měřítku u branců (více než 1000 testovaných) k rozpoznání primárně infikovaných branců. Jeho objev byl dlouho nedoceněný, teprve další poznatky vedly k jeho ocenění (až 1937) – po smrti objevitele. Stručně lze říci, že dal podklad k rozšíření kalmetizace, tj. očkování proti TBC. Tak již navždy je uváděno jeho jméno mezi vědci, kteří sesvými objevy zasloužili o úspěšné zdolávání TBC. Bohužel jeho německy znějící jméno i povolání rakouského vojenského lékaře vedly k tomu, že byl považován za Vídeňáka a tedy Němce, i když vždy se hlásil ke svému češství.
Dr. Franz se stal r. 1912 velitelem voj. nemocnice v Praze. Po převratě r. 1918 se dr. Franz ihned dal v hodnosti generála k dispozici československé armádě. V témže roce se i habilitoval na Karlově univerzitě jako soukromý docent. Mimořádným profesorem se však stal až po více než 10 letech – 1929. Bylo by zajímavé, avšak dlouhé, popisovat jaho práci v budování zdravotnické služby v naší armádě, výstavbu a otevření první vojenských léčeben TBC i jeho vědeckou činnost. Také v „civilním“ boji proti TBC zaujímá dr. Franz významné místo.
Generál profesor dr. Franz byl – jak po jeho úmrtí 9.12.1933 uvádí nekrolog Karlovy univerzity v Praze – „jednou z oněch vzácných osobností, které spojují v jedné osobě vojenského lékaře, organizátora a vědce. Při těchto vzácných vlastvostech byl Franz mužem neobyčejně skromným...“ Nad jeho rakví pronesl prof. Honl: „Pochováme muže, jehož význam nedovedeme ocenit.“
MUDr. Karel Sláma, Zastávka
Rosa, 11/1996
Článek byl publikován 12.11.2007
