22.–26. dubna 1945
22. dubna 1945
Naše okolí je „zemí nikoho“. Zdá se, však, že jsme v bitevním poli mezi dvěma armádami a to je pro nás krajně nepříznivá situace. Zatím máme ještě telefonické spojení z hájenky do Rosic. Od lesního rady Ing. Sixty se dovídáme, jaká je situace v Rosicích. Také tam jsou lidé v krytech.
23. dubna 1945
Hukot aut přestal a také letecká činnost pozorovacích letadel ustala. okolí Ivančic ovládají Rusové. V Kralicích, Náměšti a dále k Jinošovu jsou Němci. Jinak se frontová linie stabilizovala.
24. dubna 1945
Dnes po 11. hodině dopoledne se náhle objevili v obci kozáci. Vzrušení v obci bylo veliké a radostné. Bylo jich sice jenom několik, ale naše radost, že už jsou TADY, byla veliká. Viděli jsme rudoarmějce poprvé a jak dobře jsme jim rozuměli! Byli středem naší pozornosti. Přijeli pro seno a dostali ho vrchovaté fůry u Šumberů v č. 27 a u Svobodů v č. 26. Dva mladí kozáci se proháněli na koních a my jsme z jejich rychlé a obratné jízdy čerpali posilu a důvěru, že dny naší poroby jsou sečteny a Rudá armáda nás v pár dnech osvobodí.
Brzy po poledni znovu v dálce duní kanonáda. Tentokrát už můžeme bezpečně určit směr. Je to východně a jihovýchodně od nás. Kanonáda nabývá na síle a hustotě výbuchů. Telefonicky se dovídáme, že se bojuje o Rosice a že už tam jsou mrtví a ranění i z řad civilního obyvatelstva. Ruská armáda už postupuje na Brna a od Rajhradu a Syrovic postupuje k Ořechovu. Boje jsou těžké, Němci se nemíní vzdát a Rusové musejí svádět tuhé boje o každý kousek země.
Večer zjišťujeme, že telefon Lesní správy už nefunguje, a tak jsme odříznuti od posledních zpráv. Jen těžká kanonáda duní nám v sluch a dává nám tušit tvrdost i hrůzu těžkých bojů. Od partyzánů se dovídáme, že se bojuje u Rajhradu a Ořechova.
25. dubna 1945
Dovídáme se, že Rudá armáda osvobodila Rosice. Němci ustoupili k Litostrovu. Naše obec je stále v operačním prostoru. Zatím se zde nebojuje a zdá se, že se zahájila vyčkávací taktika. Letadla krouží v prostoru Oslavany, Zastávka a Brno. Kontrolujeme své kryty a tu a tam dobudováváme ještě úpravy. O ½ 12 hodině slyšíme velmi silné bombardování, které trvalo asi hodinu. Na obzoru ve směru na Brno vystupují černá oblaka dýmu, který je větrem hnán daleko k jihu do dálky mnoha desítek kilometrů.
Dopoledne přijelo do vesnice několik partyzánů a žádali krmivo pro koně, hlavně oves a seno. Velitel partyzánů nám znovu důrazně připomínal, abychom až do příchodu Rudé armády nepodnikali podobné akce, jako byla „mobilizace“. Krmivo odváželi po poledni Jan Brázda z č. 4, Frant. Liška z č. 13 a Jan Kabeš z č. 15.
Naši občané rádi poskytovali, oč vojáci Rudé armády požádali. Co se však nestalo? K večeru přijelo od Popovic vojenské auto obsazené německými důstojníky. Zastavili Na drahách, vystoupila a začali obhlížet terén ve směru na Oslavany. Vidíme, že je zle!
Němci se vrátili zpět do Popovic, Zakřan a Zbýšova. „Šuškanda“ přináší nejnovější zprávy, že Němci zaujali v Zakřanech mezi domy palebná postavení. Tuto zprávu nám záhy potvrzují občané za Zakřan, kteří se uchýlili do naší obce ke svým příbuzným. K večeru přijíždějí i k nám do vesnice dvě auta německých vojáků a se svými děli zaujímají palebná postavení na okrajích „Drahů“ tam, co místo asi před hodinou obhlíželi důstojníci. Děla jsou zaměřena na Ivančice a Oslavany.
Jsme tedy znovu obsazeni. Tato zpráva se bleskově rozšířila po celé obci, a tak nám nezbývá nic, než se znovu přestěhovat do bunkrů a krytů. Už i ti největší optimisté, kteří stále tvrdili, že se naší obci válka vyhne, protože k nám není silnice, budují své bunkry. Situace se stává pro nás krajně nepříznivou. Jsme obklíčeni ze všech stran.
26. dubna 1945
Již od časného rána přicházejí Němcům posily. Začínají se zakopávat Na drahách. Jedno dělo zakopali maskované u Patočkových a druhé u Bučkových. Někteří naši občané „oťukávají“ německé vojáky, kteří chtějí potraviny, a nabízejí tabák a cigarety. Zjišťujeme, že dělostřelci jsou telefonem spojeni se svým velitelstvím a to že je u Vyhnalíků v domě č. 22.
A rukujeme na frontu! Ne s puškami, ale s krumpáči a lopatami! Dnes ráno bylo vybubnováno, že všichni muži od 18 do 40 roků se musí dostavit na kopání zákopů na trati Na kamenných. Musí mít s sebou krumpáč nebo lopatu. Nedostavení se bude přísně trestáno vojenskými orgány!
Bylo pěkně a také jinak klid. Tu a tam nad námi ve výšce přeletělo letadlo, ale na frontě byl celkem klid. Byla to malá lehká letadla a celkem pomalá, říkali jsme jim „komáři“. Byla však stejně nebezpečná jako ti nejrychlejší stíhači. O tom jsme se brzo přesvědčili. U Zakřan jsou ostřelovány německé pozice z leteckých palubních zbraní. Odpoledne jsou bombardovány Ketkovice. A vzápětí tato letadla řídí střelbu ruských minometů, které se zaměřily na nás. Samozřejmě, toho jsme všichni po celé délce budování okopů využili a rozprchli jsme se kam kdo mohl.
K páté hodině odpoledne se dovídáme, že na Babinci byli spatřeni vojáci Rudé armády. Postupovali od Oslavan údolím Balinky a z druhé strany se přibližovali ke dvoru Hospodářovou zmolou a „Kajzrštánkou“.
Článek byl publikován 22.4.2007
