Oslavany
Bývalé hornické město ležící v malebném údolí řeky Oslavy asi 8 km jižně od Zastávky. Katastrální plocha 18,7 km2, s městskou částí Padochov zde žije 4463 obyvatel. O dění v městečku informuje od září roku 1993 měsíčník Okno. Starostou je Vít Aldorf.
Dříve také: Hosla, Ozla, Oslaa, Oslow, Ozlawan. Názvy částí obce: Zámostí, na Verpachu, na Kocberkách, v Oslavě, Náporky, Zámecká ulice, Městečko, u Kocourech, v Gruntech, Havírna, Mašinka.
Území města, jak svědčí archeologické nálezy (tvrz na Náporkách, hradiště Dvorky a četné nálezy), bylo osídleno již v době neolitické a bronzové.
Osada ležela na důležité Libické cestě (Via Libetina), která spojovala Pobaltí s Byzancií. Krajem procházela od Pravlova, Ivančic přes Oslavany dále směrem na Kralice.
První písemná zmínka o Oslavanech je z roku 1104. Další historie je pak úzce spojena s klášterem. Roku 1225 vdova po neznámém předku pánů z Myslibořic, Heilwilda ze Znojma vyměnila své statky za Oslavany, v nichž založila první ženský cisterciácký klášter na Moravě, zvaný Údolí Mariino (Vallis sanctae Mariae). Kláštěrní kostel pak vysvětil olomoucký biskup Robert roku 1228 za přítomnosti krále Přemysla Otakara I. s rodinou. Král klášteru udělil značná privilegia dle velehradského vzoru.
Klášter byl postaven v údolní náplavové nivě řeky Oslavy, od osady s farním
kostelem sv. Mikuláše byl oddělen mlýnským náhonem. Po tři staletí pak rozvoj
obce úzce souvisel s rozvojem nebo úpadkem kláštera. Roku 1525 přešel klášter
do světských rukou. Rodem Althanů byl přestavěn na renesanční zámek. V roce
1712 získal zámek do držení starobrněnský klášter, avšak klášterní komunitu
již neobnovil. Po zrušení klášterů Josefem II. koupili v roce 1782 zámek
Schaffové. Provedli klasicistickou úpravu fasád a založili ovocnou a
zelinářskou zahradu. Dalšími majiteli byli od roku 1885 Gomperzové, kteří
provedli parkovou úpravu zahrad a zámecký park osadili vzácnými dřevinami. V
roce 1940 zámek obsadili Němci. Majetek vyvlastnili (Gomperzové byli Židé) a
veškeré zařízení odvezli. Přes celou válku měli v zámecké kapli skladiště. Od
druhé světové války se v zámku střídali různí uživatelé a devastace
pokračovala. Nyní je v majetku města a probíhá jeho rozsáhlá rekonstrukce.
Farní kostel sv. Mikuláše stojící na výšinně nad městem je poprvé uváděn v roce 1320. Ve druhé polovině 16. st. byl přestavěn renesančně, dnešní podobu získal koncem 18. století, věž pak v roce 1900.
Dějiny Oslavan se od okolních obcí a měst začaly výrazně lišit kolem roku 1760, kdy se zde začalo těžit černé uhlí. Hlavní rozvoj těžby však nastal v 19. st. a zejména pak v roce 1913, kdy byla v Oslavanech postavena tepelná elektrárna - jedna z největších v Rakousku-Uhersku. Spalovala méně kvalitní uhlí ze zdejších dolů. Kolem potoka začaly vyrůstat domky horníků, ale také větší stavby, jako: škola, sokolovna a Dělnický dům. Dřívější zemědělský charakter obce se změnil.
Z období po první světové válce jsou Oslavany známy svým dělnickým hnutím (především v roce 1920). Největší přírůstek obyvatelstva nastal v polovině 50. let výstavbou hornického sídliště, v období nejvyšší těžby uhlí a výroby el. energie. Poslední uhlí z oslavanského dolu Kukla bylo vytěženo v roce 1973, elektrárna byla zrušena o dvacet let později.
Kamenné památky: "Ejhle člověk" z r. 1705 na schodech kostela, Sv. Jan Sarkander z r. 1746 a Sv. Jan Nepomucký z r. 1717 u mostu před radnicí. Na hřbitově pak dva pomníky připomínající důlní katastrofy z let 1860 a 1920. V Oslavanech se nachází 12 státem chráněných kulturních památek.
Oslavany mají na pečeti z roku 1622 vyobrazen keř vinné révy s hroznem a kosíř (vinařský nůž).
Zajímavosti: Vedle množství archeologických nálezů byla v Oslavanech nalezena také zlatá mince římského císaře Marka Aurelia. V prostoru mezi Chvojnicí, Čučicemi, Oslavany a Padochovem se nachází jedna z největších grafitových ložisek na území bývalého Československa, která bývala dobývána na konci minulého a počátku tohoto století. V Oslavanech nechyběly ani pokusy o těžbu jiných nerostů, jako leštěnce olovnatého, železné či stříbrné rudy. Údajně se zde našlo i zlato.
Použitá literatura: Kratochvíl, Augustin: Vlastivěda Moravská, Ivančický okres, Brno 1904; Plchová, Jarmila: Oslavany, Z kronik, dokumentů a vzpomínek, město Oslavany 1989
František Čech, Martin Horký
Článek byl publikován 5.5.2006
