Z historie Zbýšova
Občasník města Zbýšov Ozvěna 1/2012
Před 20 léty, 18. února 1992, byl vytěžen poslední vůz černého uhlí z druhého patra dolu Antonín ve Zbýšově. Těžba černého uhlí, která na Rosicku-Oslavansku probíhala téměř čtvrt tisíciletí, je již dvacet let minulostí. Mnohé ze čtvrt tisícileté historie hornického regionu bylo již napsáno. Snad bude příhodné si i při této příležitosti připomenout úplné začátky hornické činnosti ve Zbýšově.
V roce 1782, tedy před 230 léty, byla zahájena těžba černého uhlí v jižní okrajové části Zbýšova na dole Barbora a na Horní a Dolní boudě. V teritoriu obce to tehdy byla první důlní díla. V krátké době se tato část obce stala hlavním místem těžby oslavanských těžařů Müllerů.
V roce 1820 došlo na dole Barbora k důlnímu neštěstí, při kterém přišlo o život 10 dělníků a 19 jich bylo přiotrávených. Bylo to první větší důlní neštěstí na Moravě zaznamenané protokolárně. Na dole Barbora Müllerové těžili za pomoci koňského žentouru a to až do roku 1857, kdy bylo dolování ukončeno a provozní budovy byly přebudovány na dělnické obydlí. Vznikl zde jednopatrový obytný dům se šesti byty. Po dvaceti letech byly ještě dobírány zbytkové barborské uhelné pilíře.
V této jižní části Zbýšova, nedaleko dolu Barbora, zarazili Müllerové celou řadu významných důlních děl, např. důl Antonínský, Dopravní štolu, důl Marie, Theodor, Jindřich-Alexander a několik větrních děl. V roce 1828 odkoupili od Küttnerova těžařstva starý důl, nacházející se jen pár desítek metrů od dolu Barbora. Ten zmodernizovali a strojně vybavili a od té doby nesl název Anna, na počest těžařky Anny Müllerové, vdovy po zakladateli těžařstva Tyrolanu Johannu Baptistovi Mülllerovi. Anna Müllerová v roce 1832 zemřela a doly převzali její synové Jan Daniel a Antonín. Tento důl dal název i této části Zbýšova – Anenská. Z dolu Anna bylo těženo až do konce 19.století a těžba znovu byla obnovena v roce 1943. Po vytěžení uhelných zásob byl důl Anna v roce 1967 uzavřen, jámový stvol zasypán a provozní budovy zbourány.
Nejvýznamnějším dolem v této části Zbýšova, rovněž v blízkosti dolu Barbora, se stal důl Simson, který zarazili Müllerové v roce 1848. V roce 1853 byl zabudován těžní stroj a důl začal těžit uhlí. Postupně se stal nejvýznamnějším dolem této části revíru, na který byly svedeny těžby i z okolních dolů. Vedla sem i železniční vlečka ze Zastávky, později prodloužená až na důl Anna, kde v té době byla dána do provozu koksovna a třídírna uhlí. V roce 1872 byla vybudována vodárna u Ryšků, která čerpala vodu z Neslovického potoka pro účely koksovny a třídíren uhlí na Anně a od roku 1882 také nové u dolu Simson.
V roce 1872 došlo k výbuchu třaskavých plynů na dole Anna. Zahynuli dva horníci.
To již byly bývalé doly Müllerova těžařstva v majetku vídeňské Innerberské společnosti a před 130 léty, v roce 1882 je od ní odkoupila Rosická báňská společnost (RBS). Po nástupu nového ředitele RBS, významného báňského odborníka ing. Jaroslava Jičínského, byla zahájena rozsáhlá modernizace celého revíru. Také na dole Simson proběhla rozsáhlá přestavba. U dolu Simson byla v roce 1906-8 vybudovaná také koksovna, která ve své době patřila k nejmodernějším koksovnám ve střední Evropě. Ke koksovně patřila chemická továrna na zpracování vedlejších koksárenských produktů a také elektrárna, která vyráběla elektřinu pro vlastní potřebu z odpadního tepla koksovny. V roce 1913 byl Zbýšov elektrifikován oslavanskou elektrárnou. Provoz koksovny byl ukončen v roce 1955.
Těžba z dolu Simson probíhala do roku 1925, pak bylo důlní uhelné pole přiřazeno k dolu Kukla v Oslavanech. Do roku 1987 sloužil důl jako větrací jáma a v tomto roce byl důl zasypán. Dne 29. prosince 1987 byla těžní věž a těžní budova dolu Simson vyhlášena památkově chráněným objektem a v létech 2004 – 2007 provedlo město Zbýšov náročnou rekonstrukci této jedinečné technické památky. Budova těžní věže je typologickým zástupcem těžní věže „Malakov“. Železná konstrukce těžní věže představuje jednu ze dvou zachovalých těžních věží Tomsonova kozlíku v republice.(cit. NPÚ Ostrava 2005).
Ze všech uvedených údajů je zřejmé, že tato jižní část města Zbýšova, má velkou historii.
Je i rodným místem významného občana, ke kterému se hrdě hlásí jak Oslavany, tak Zbýšov. Na Barboře se narodil dne 11. února 1862 Václav Čapek , pozdější učitel a řídící učitel v Oslavanech. Vedle své profesní činnost se zabýval přírodními vědami a archeologií. Hlavním oborem byla pro Václava Čapka ornitologie a výzkumy prehistorické zvířeny . Zajímal se především o způsob života a rozmnožování kukaček. Svou velikou péčí o ptactvo si získal v kruhu ornitologů název „Otec ptactva“. Výsledky svých celoživotních pozorování a nálezů 1 500 vajíček a mláďat kukaček uložil ve více než 110 článcích a větších pracích, které uveřejnil v různých odborných časopisech českých, německých a maďarských. Dopisoval si s vynikajícími přírodovědci domácími i zahraničními. Přednášel v různých spolcích a zvláště na sjezdu přírodozpytců 1914 v Praze a na mezinárodním sjezdu ornitologů roku 1910 v Berlíně. Byl jmenován dopisujícím členem ornitologické centrály v Budapešti. Byl členem mezinárodního ornitologického komitétu a zakládajícím členem přírodovědeckého klubu v Prostějově. Jeho obrovským zájmem byly výzkumy zvířeny z prehistorie. Různé vědecké ústavy mu posílaly k určování vykopávky, hlavně kosti z doby diluviální. Po celý život sbíral po Moravě látku k velké práci „Obratlovci Moravy doby nynější a diluviální“, kterou však již nestačil dokončit. Byl zakládajícím členem společnosti českých prehistoriků v Praze, řádným členem muzejního spolku a přírodovědeckého klubu v Brně a členem Masarykovy akademie práce.
Václav Čapek se věnoval také archeologii. Byl průkopníkem archeologických výzkumů v Oslavanech i Zbýšově. Má také podíl na výsledcích archeologických výzkumů na jižní Moravě. Z výzkumů na Zbýšovsku publikoval stati Prehistorické starožitnosti Zbejšova (1883), dále Pohřebiště u Zbejšova (1883) a Starožitné nálezy u Zbejšova (1893). Je obdivuhodné, kolik úctihodného dokázal za svůj relativně krátký život vykonat. Zemřel v Oslavanech 25. června 1926 ve věku 64 let. Jeho pohřbu se zúčastnil za Masarykovu universitu Brno profesor dr. Zavřel a řada dalších osobností. Hlavní proslov měl dr. Absolon, význačný přírodovědecký pracovník a profesor UK v Praze.
Obytná budova na Barboře byla obývána až do šedesátých let 20. století. Říkalo se zde „Na Barboře“, nebo prostě „Barbora“. Patřila k nejodlehlejší obydlené části katastru Oslavan. Bylo to velice oblíbené vycházkové místo, kde se dalo posedět na lavičce a občerstvit dobrou vodou z místní studánky. Okolní pole, malebně lemované lesy, malý potůček, to vše vytvářelo kouzelnou oázu klidu. Výletníci poseděli a pak pokračovali nádhernými lesy, například do Zbýšova lesem Anton, kde nezapomněli navštívit osamělý pomníček, který připomíná až do dnešních dní tragickou událost. Pytlákem zde byl zastřelen syn místního myslivce. Nebo pokračovali nádhernými lesními cestičkami do údolí potoka Balinka. Barbora patřila do katastru Oslavan až do roku 1969, kdy po oblastním technicko-hospodářském mapování byla přiřazena ke katastru obce Zbýšova. Tehdy byla budova i s hospodářskými staveními zbourána a v tomto prostoru vznikla oplocená zahrádkářská osada. Zbouráním budovy a rozparcelováním pozemku, vystavěním chatek se zahrádkami, dostalo toto místo jiný charakter. Také kus lesa z jižní strany bylo vykáceno. Cestičky, které kdysi vyšlapali horníci pracující na dolech této části Rosicko-oslavanského uhelného revíru, využívali také obyvatelé Barbory, Anenské, ale i z Padochova a Mašinky, tyto cestičky také zmizely. Zanikla a došla v zapomenutí i po staletí využívaná studánka na Barboře.
Aktivity zbýšovského vlastivědného spolku
V loňském roce na jaře vyvolal předseda zbýšovské odbočky Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska pan Karel Novotný zájem o obnovení ztracené studánky na Barboře. Pro svoji myšlenku získal i skupinu mladých chlapců ze zbýšovské školy. S obrovským elánem se vrhli do pátrání a dokázali obnovit přístup i samotnou studánku. Má kamenný portálek a je 1,5 metru hluboká. Zpřístupnili také zapomenutou a dřevinami zarostlou Dopravní štolu pod Anenskou z roku 1818. Má rovněž kamenný portál a před dvaceti lety zde byla vybudována cedule s nejdůležitějšími údaji. Krátce před tím Novotní obnovili cestičku k Anenské. Po ní lze pokračovat přes čtvrť Anenská až k bývalému náspu železniční vlečky a po něm lze dojít až k dalšímu dílu zbýšovských vlastivědných členů.K objektu staré cihelny Ve Studených. Zde vybudovali obdivuhodné dílo. Z naprosté ruiny objektu cihelny vybudovali další zbýšovskou technickou památku a pokračují v dokončování záměru. Vzniká zde příjemné výletní místo.
V minulém roce se jim ještě podařilo vybudovat dřevěnou asi desetimetrovou lávku pod zbýšovskou vodárnou. Tím se nabízí možnost krásné vycházky lesem Konviz k významnému paleontologickému objektu, k Rybičkové skále a k další obnovené lesní studánce v nádherném lesním prostředí.
Nezbývá, než poděkovat za nevšední přístup a příspěvek k zachování památek a nádherné přírody na Zbýšovsku.
Jarmila Plchová
Článek byl publikován 15.3.2012, poslední změna 16.3.2012
