Co se událo z hlediska těžby uhlí v létech s letopočtem končícím číslem 7
Z dějin hornictví na Rosicko-Oslavansku vybrala Jarmila Plchová roky končící na sedmičku.
25. 3. 1297 Václav II (1283–1305) vydává list, kterým povoluje brněnským měšťanům dolování na zlato, stříbro, olovo nebo jakýkoliv jiný kov v okruhu šesti mil od Brna.
V roce 1457 vydává král Ladislav (zv. pohrobek 1453–1457) dekret, kterým potvrdil privilegium dolování (zde již jmenovány i Oslavany).
V roce 1757 vyšel císařský reskript Marie Terezie (před tím v roce 1753), který vybízel k pátrání po rašelině, ale také již po uhlí. První písemná zmínka o používání oslavanského uhlí znojemským hřebíkářem uvádí rok 1755. Cílená těžba začíná až příchodem Františka Riedla v roce 1764. V roce 1785 zahajuje těžbu uhlí v Oslavanech Müllerovo těžařstvo. V roce 1800 získávají výsadní lenní právo na těžbu uhlí na celém oslavanském panství.
V roce 1767 si stěžují kováři z hostimského panství, že velký žár z páleného uhlí jim železo pálí a pro sirný zápach nemohou s uhlím pracovat. Musela být dokazována zdravotní nezávadnost topení uhlím.
3. 8. 1787 kutací právo na uhlí a kamenec v obvodě celého rosického panství pronajato c. k. Průplavní a hornické společnosti se sídlem ve Vídni. (V roce 1769 nález uhlí v této části revíru, netěženo.) V roce 1797 těžařstvo kutisko Pod Kopečkami opustilo. V roce 1801 získává kutací právo J. Thomerer a od něho rok na to J. A. Herring.
V roce 1817 zásluhou Ferdinanda Rittlera, který se v roce 1812 stal správce dolů v Božím Požehnání, se zvedla těžba těchto dolů na trojnásobek. Jeho zásluhou se staly zastávecké doly nejlépe zařízenými podniky tohoto druhu v tehdejším Rakousku.
v létech 1817–20 sestrojen první aparát na svícení plynem. Koks vyrobený z kvalitního rosicko-oslavanského uhlí umožnil realizaci veřejného plynového osvětlení ve Vídni a následně i v Brně. Jsou zakládány první koksovací pece v Božím Požehnání
Dne 1. 4.1817 Christien Gotthelf Uhlig s Lorenzim založili na Poustkách ve Zbýšově těžařstvo pod názvem Mutter Gottes Gewerkschaft. První otvírkové práce byly jimi zahájeny na Poustkách v roce 1813.
V roce 1817 získal Lorenzův podíl Adam Rahn. S ním určitou dobu podnikala Uhligova žena Mariana.
Do roku 1827 Rahn a Uhligová společně přebudovali tuto společnost na těžařstvo Láska Boží.
V roce 1827 je zaznamenáno, že obchodník Rahn a společnice Uhligová - odvádějí vrchnosti každý desátý kbelík vytěženého uhlí a dále předepsané čtvrtletní platby vrchnostenské substituci.
18.1.1817 si stěžuje Müllerovo těžařstvo, vedené Annou Müllerovou, císaři, že Uhlig doluje na jejím území, kde má ona výhradní právo na těžbu, a to na Poustkách ve Zbýšově .
17.5.1817 – dekret dvorní komory Českého gubernia v Praze adresovaný kutnohorským soudem stanovil zákaz pokračovat v dolování směrem proti kutisku A. Müllerové, nařídil nechat v nerušeném provozu.
15.10.1817 přípisem kutnohorského horního soudu (spor A. Müllerové s Lorenzim a Uhligem) je nařízeno, aby Anna Müllerová byla ponechána v nerušeném vlastnictví a provozu a noví těžaři A. Lorenzi a G. Uhlig, aby byli se svými nároky na odškodnění odkázáni na Jana Scharffa, jako oslavanskou vrchnost. Spor pokračuje a vĺeče se několik roků. K narovnání mezi těžaři došlo až v roce 1825.
10.5.1817 – ve výkazu stavu těžařů Dolu Trojice u Nové Vsi je uvedeno, že Ch.G. Uhlig, šichtmistr v Ivančicích vlastní 64 kuksů, Alois Lorenzi, sládek v Rosicích měl 64 kuksů. Kutisko objeveno a vymezeny míry 1814-16, 1816 zahájena těžba.
V prosinci 1857 došlo na dole Františka v Padochově k výbuchu metanu. Františka byla zaražena v roce 1848 a těžaři dlouho neřešili otázku větrání svých důlních děl. Po tomto posledním výbuchu Müllerové odmítají nadále souhlasit s větráním přes jejich důlní pole. V roce 1860 dochází na jámě Františka k největšímu důlnímu neštěstí v revíru, při kterém zahynulo 53 havířů. V revíru těžilo do té doby nezávisle na sobě 7 těžařstev. Nejseverněji jsou to bratři Smetanové – těžařstvo sv. Františka, kteří se spojují s těžařstvem Rytíř Baratta. V Božím Požehnání (Zastávka u Brna) těží těžařstvo Rytíř Herring a spol. Toto těžařstvo kupuje v roce 1841 doly těžařstva Rytíř Baratta. Ve Zbýšově těží těžařstvo Láska Boží, v Oslavanech a Zbýšově Müllerovo těžařstvo, v Padochově těžařstvo Františka a u Nové Vsi Těžařstvo Sv. Trojice.
1854-57 přestalo se pracovat na dole Barbora u Zbýšova koňským žentourem - těžba uhlí byla ukončena bylo těženo do hloubky cca 30 m.
1854-57 závod Müllerův měl v té době hlavní těžební doly Simson, Annu a Mašinu
1857 – byl dán těžařstvem Láska Boží do provozu důl Jindřich I - zaražený 1854
1857 – žilo v Padochově již 170 přistěhovalých horníků
1867 – zakoupil Jan Daniel Müller pro obec Zbýšov první vozní požární stříkačku
1877 – započato s dalším hloubením šachty Kukla v Oslavanech, šachta měla v tomto roce 247 metrů. Byla zaražena jako větrací a odvodňovací jáma dolu Františka v roce 1861 a v roce 1965 dána do provozu.
1877 – je zaveden na dole Kukla vodní čerpací parní stroj a těžní stroj o výkonu 50 koňských sil
1877 – důl Simson je hluboký 216 m, Anna 197 m
1877 – uveden do provozu důl Julius, zaražený v roce 1870. Započato s těžbou uhlí, do roku 1880 nesl název Nová šachta.
1877 – vybudována vlečka z nádraží Boží Požehnání na třídírnu Julius – o délce 0,63 km
1877 – ukončena těžba uhlí na dole Herring v Božím Požehnání - důlní pole bylo převedeno na důl Julius. Šachta Herring byla zaražena v roce 1852. V roce 1853 zde byly postaveny první koksové pece. V roce 1855 žádost o povolení výstavby dalších koksových pecí, depotu a prádla u vodní šachty Gegentrum od r. 1887 – byla Silniční jáma větrní jámou pro jámu Julius.
1887 – postaveno u dolu Jindřich I ve Zbýšově uhelné prádlo – elektrifikováno 1909.
1897 – těženo štolou (Werpach) v Oslavanech Nový Svět (za Šlechtickými), kopali zde uhlí 2 havíři – vytěžené uhlí bylo denně odváženo koňským povozem na Františku.
V roce 1897 pro špatné výsledky zastaven provoz martinské pece na Zastávce (Boží Požehnání) uvedené do provozu 1896
1907 – dána do užívání v Božím Požehnání noclehárna pro dělníky bydlící mimo Zastávku (Boží Požehnání)
1917 – byla zrušena lanovka z dolu Julius, kterou se vyvážela hlušina do zmol pod Kopečkami směrem na Červený vrch.
1917 – provozní budovy Silniční jámy přebudovány na obytný dům
1917 22.6. – Antonín Rahn II. rozšířil společnost „Láska Boží“, jejichž podíly vlastnila převážně Rahnova rodina, na společnost s ručením omezeným.
1917 – zavedeno na třídírně uhlí v Oslavanech třídění uhlí suchou cestou, systém Malaco.
1927 – bylo nalezeno pokračování severní části hlavní sloje na dole Julius
1937 – zabudováno na dole Antonín nové těžní zařízení vybavené jednoduchým Koepe z roku 1937, výrobce
ČKD. Bylo umístěno v budově nové strojovny
1947 1. 5. – přejmenována jáma Kukla na Důl Václav Nosek
1947 – dokončeny průzkumné vrty v prostoru Říčany-Veverské Knínice s negativním výsledkem
1947 – obnoveno těžení v uhelném poli Dědičná v Zastávce u Brna ve štole Hanělka. Prováděna malá dobírka.
1956–7 – zabudováno na dole V. Nosek dispečerské zařízení
1956–7 – instalováno dispečerské zařízení na dole Antonín ve Zbýšově
1956–7 – u dolu Jindřich vybudována nová třídírna uhlí
1957 – dokončen geologický průzkum prováděný v prostoru Nová Ves u Oslavan. Pozitivní výsledek dosažen pouze v prostoru bývalého důlního pole Svatotrojického těžířstva.
1957–59 – oslavanská elektrárna snížila odběr uhlí z dolu V. Nosek, poněvadž v této době došlo k částečné plynofikaci elektrárny. Hledali se noví odběratelé.
1957–58 – postupně je ustoupeno od výroby pestré škály sortimentu uhlí, těžba zaměřena na energetické uhlí.
1967 - na dole Julius ukončena těžba uhlí , těžba probíhala od roku 1877 ,důl Julius nadále sloužil jako vtažná jáma a k odčerpávání důlních vod. Těžní zařízení v posledních létech sloužilo pouze pro dopravu pracovníků údržby jámy a obsluhy čerpadel. Z některých otvírek dolu Antonín byl dolem Julius těžen kámen (např. ze šachetního překopu jámy Jindřich II na 10. patře).
1967 – ukončena těžba uhlí na dole Anna., poslední vůz uhlí vytěžen 1.2.1967. Provedena kompletní asanace objektů a důl Anna byl zasypán. Důl Anna byl hluboký 195 m a měl 4 patra.
1967 – dobývací prostor „Zbýšov“ vznikl sloučením dobývacích prostorů „Zbýšov“ a „Oslavany“, zrušením společné hranice v tomto roce. V roce 1974 byl ještě částečně rozšířen. Výměra dobývacího prostoru „Zbýšov“ činila v posledních letech těžby 2 205,3 hektarů .
1967 – proběhla rekonstrukce letkovacího zařízení za účelem zlepšení kvality (jemnější letek).
od r. 1967–1992 byla ze 7. p. dolu Julius z hloubky 710,4 m čerpána voda užitková a z 2. patra z hloubky 346,1 m byla čerpána voda pitná, dodávaná do rosického vodovodního řádu, měla nejlepší chemické složení – obsah dusičnanů byl v limitu kojenecké vody a nadlimitní obsah síranů byl eliminován míšením s měkkou vodou z povrchových nádrží.
1987 1.1. - byl začleněn do k.p. RUD Zbýšov výstavbový podnik - Závod 03 k. p. VKD Zastávka u Brna. VKD - Výstavba kamenouhelných dolů byl zřízen nejdříve hlavně pro výstavbové účely k. p. RUD a se snižováním činnosti v této organizaci přecházel na práce pro jiné odběratele.
Od roku 1987 byl tento závod začleněn do k. p. RUD jako jeho výstavbový úsek. Ve výhledové studii bylo počítáno od roku 1988 s uvolňováním částečné kapacity závodu pro náběh nové výrobní činnosti RUD, a to stavebně montážní práce na výstavbě tepelných napaječů ve formě generálního dodavatele.
ČEZ předpokládal výstavbu tepelných napaječů především pro větší města. Rozhodující stavbou měla být výstavba tepelného napáječe Jaderná elektrárna Dukovany - Brno. Záměr: Teplofikace Brna z JE Dukovany byl schválen Federálním ministerstvem paliv a energetiky dne 17.5.1985. Tato výstavba byla rozdělena do 3 etap. l.. v roce 1989 - Komplex zařízení v JE Dukovany, 2. etapa Tepelný napáječ – ražba tunelu dlouhého 3250 m Koblih-Padochov, Bobrava tunel 450 a 4600 m, další tunely v Brně. 3. etapa –Severozápadní oblast města Brna - obchvat města tepelným napáječem. Dokončení celé akce mělo být v roce 1996. Generálním dodavatelem 3. etapy byl stanoven koncernový podnik RUD, Zbýšov. Budoucí události však realizaci projektu smetly se stolu.
1987 – byla zasypána jáma Simson ve Zbýšově , důl Simson byl hluboký 625 m
1987 – Těžní věž Dolu Simson ve Zbýšově u Brna byla vyhlášena památkově chráněným objektem – Památka je vedena v Památkovém ústavu pod rejstříkovým číslem 8105.
1987 8.12. – průtrž uhlí a plynu na dole Jindřich II - na hl. chodbě – zával asi 30 metrů, nikdo nebyl zraněn.
1997 31. 12. v 11.00 hodin byla po téměř ročních demoličních pracích odstřelem zlikvidována těžní věž dolu
Františka v Padochově. Těžní věž byla vysoká 38,6 m Demoliční práce prováděla firma Sdružení Neumann a spol. Brno. Odstřel provedli pánové Dušan Nekarda a Rudolf Fabiánek, kteří pracovali jako dodavatelé pro firmu Sapo. Byla použita výbušnina Perunit.
Vyhledala Jarmila Plchová
Článek byl publikován 16.12.2007
